Nejčastější obětí takových šmé bývají drobní podnikatelé, živnostníci, majitelé malých e-shopů, tedy hlavně lidé, kteří internet využívají pouze jako jeden z dalších nástrojů pro komunikaci se zákazníky a jeho možnostem a temným zákoutím příliš nerozumí. Navíc většina podobných vykuků si dává velký pozor, aby nenaplnila skutkovou podstatu trestného činu podvodu (a budou velice křičet, když je za podvodníky označíte).

Cílem těchto vykuků je s minimální námahou a náklady oškubat co největší počet hejlů, a k tomu mají své osvědčené triky. Ty stojí především na psychologii a znalostech zákonitostí internetového marketingu. Naštěstí pro nás nejsou čeští šizuňkové příliš vynalézaví a drží se zhruba tří osvědčených modelů.

Ti první, Registrátoři, nabízí registraci do stovek všemožných katalogů, případně zvýrazněný zápis do Ultramoderního A Revolučního Všeobecného Katalogu, jehož jediným smyslem je nachytat co nejvíce obětí. Je pravdou, že podobné zápisy nabízí i portály zvučných jmen (namátkou Seznam.cz, Atlas, nově 1188.cz), ale u těch máte alespoň trochu jistotu, že se vám vložené peníze když ne vrátí, tak budou alespoň trochu užitečně investované. Přesto si dejte pozor i na některé obchodní zástupce těchto společností – velmi často vám totiž prodají službu, pro kterou nemáte uplatnění nebo která je pro vás úplně zbytečná (což ale člověk bez hlubších znalostí nepozná).

Doporučení zní – nepodepisovat smlouvu hned při první schůzce a konzultovat to s někým, kdo se v internetovém marketingu vyzná.

Registrátoři jsou v zásadě neškodní a teoreticky vám ani vašemu webu nemohou uškodit. Teoreticky – ovšem v praxi někdy ano, to pokud v záchvatu činorodosti zaregistrují vaši webovou prezentaci do vysloveně podvodného katalogu – viz vysvětlení. Podstatně nebezpečnější skupinou jsou „SEO optimalizátoři“.  To jsou monstra, která po vás budou vyžadovat přístup na FTP (viz níže) a ohromovat vás garancemi vysokých pozic ve vyhledávačích. Slíbí vám, že budete navždy první třeba na slovní spojení „autobazar Ostrava“. Stačí prý jen to, že provedou „optimalizační úpravy zdrojového kódu stránky“ (samosebou za poplatek). Ve skutečnosti si z vašeho webu vyrobí takzvanou odkazovou farmu. Po jejich zásahu může i pěkný web dopadnout takto:

Ta smršť téměř nečitelných odkazů v dolní části stránky je od SEO optimalizátora a je to metoda, kterou všechny vyhledávače bez výjimky považují za nekalou techniku. Je tedy celkem jisté, že dříve či později bude váš web (váš, ne SEOmanův!) penalizován a solidní pozice ve vyhledávačích se rozplynou do nenávratna. S nimi pochopitelně i návštěvnost.

Nejzákeřnější odnoží podvodníčků (ano, tady už to slovo patří) jsou agentury s neprůhlednými vlastnickými vztahy, které nabízejí úžasné články na takzvaných PR webech. Jejich praktické fungování je popsáno na Lupě v článku o Mediapol News a zbývá dodat jedinou poznámku, co se už do článku nevešla: Ty „hojně navštěvované PR weby“ jsou ve skutečnosti snůškou blábolů a nesmyslů s mizivou návštěvností. Články jsou poskládány z různých zdrojů, včetně textů vykradených z webů, kterým chtějí své služby prodávat. Do jednoho mají společnou věc: Nikdo se zdravou sebeúctou je nečte, takže jejich přínos je zanedbatelný, pokud vůbec nějaký. A za ty přemrštěné částky, co agentury požadují, je efekt spíš záporný.

Tito fiškusové vám prostě prodají leštěný prd za cenu ropného vrtu, a pokud odmítnete platit, pošlou na vás vymahačskou firmu. Taková je realita.

Jak se bránit?

Představili jsme si tři hlavní rizika, která na majitele drobných webů číhají. Jak se jim bránit?

Registrátoři do katalogů se pohybují v byznysu s nízkými výnosy a jejich základním komunikačním prostředkem je proto hlavně e-mail. Telefon málokdy – za své „služby“ požadují několik stovek, výjimečně pár tisíc korun, tak by se jim obvolávání potenciálních obětí nevyplatilo. V jejich případě je tedy rada jednoduchá – až dorazí do vaší e-mailové schránky nabídka nejlevnější registrace do katalogů, většinou s odkazem na podobný web, prostě ji nečtěte a mail smažte. Opravdu o nic nepřijdete a opravdu jste nezahodili jedinečnou šanci. Bez výjimek se jedná o nabídky, které vás budou stát peníze, ale nebudou mít žádný měřitelný přínos. Pamatujte – solidní a smysluplné všeobecné katalogy webových stránek existují na českém webu všehovšudy dva nebo tři a do nich, pokud to uznáte za vhodné, se do patřičné sekce můžete registrovat sami a zdarma. (firmy.cz, odkazy.seznam.cz).

Když obdržíte podobný „návrh smlouvy“ a v příloze objevíte proforma fakturu, okamžitě a rozhodně nabízené „služby“ odmítněte. Budou-li ještě navíc požadovat přístupové údaje na FTP (což je v podstatě přístup k celé vaší webové prezentaci), žeňte je svinským krokem. Je to podobné, jako byste bezdomovci z nádraží svěřili klíče od svého domu. No, schválně – udělali byste to?

Další fígly použijete hlavně jako protizbraň proti agenturám podobným té, co byla popsána ve zmíněném článku na Lupě. Takové společnosti mají své metody poměrně propracované a právně ošetřené tak, aby na první (ani druhý) pohled nebyly nápadné. To je dobré mít na paměti. A také je vhodné si uvědomit, že tyto agentury pro lovení „kavek“ používají zásadně vhodnější prostředek k oblbování (ano, je to správný výraz) – totiž telefon.

Telefon jako nástroj oblbování

E-mail si může oběť přečíst o hodinu později a pak smazat, nebo na něj po úvaze reagovat a pěkně to odesílateli vytmavit. Osobní telefonický rozhovor dává volajícímu výhodu: vyruší volaného z toho, co zrovna dělá, zatímco sám je plně koncentrovaný. A s touhle psychologickou výhodou nutí volaného rychle přemýšlet a rozhodovat se.

Pokud už vám někdo takový volá, můžete spolehlivě rozpoznat nepříliš seriózní agenturu nebo firmu podle používání sousloví „SEO optimalizace“, nebo ještě hůře „SEO optimalizace pro vyhledávače“. Jakmile tohle v telefonu zazní, zavětřete a nabídku jasně, jednoznačně a srozumitelně odmítněte. Stejně tak když vás bude osoba na druhé straně oblbovat vysokými (a navíc garantovanými) pozicemi ve vyhledávačích, aniž by znala účel a smysl vaší přítomnosti na webu, je čas poslat ji o dům dál.

Důležité je pamatovat si, že skutečně solidní firmy, věnující se marketingu na internetu, telefonické nátlakové metody nepoužívají. Pokud už volají, představí sebe i svou společnost a většinou nabízejí osobní schůzku. Nepoužívají ani spamování (tedy rozesílání nevyžádaných nabídek), protože by se, minimálně mezi odbornou veřejností, totálně znemožnily. A v tomto oboru se lze totálně znemožnit jen jednou.

Ilustrace: Dalibor Tydlačka

SEO šamani

Jak se bránit telefonní nabídce?

Je vysoce pravděpodobné, že zvonící telefon vás vytrhne od nějaké činnosti, a vy prostě zůstanete okamžik nepozorní. Roztržití. Navíc chcete mít hovor, který vás vytrhl z práce, rychle za sebou. Jde o přirozenou lidskou reakci – a právě jí vykukové využívají. Probíhá to celé asi takto:

Crrrr… Crrrr…
„Prosím?“
„Přeji dobrý den, tady je Andula Podběráková ze společnosti šumly šumly šumly. Máme pro vás jedinečnou nabídku a spoustu zákazníků, kteří u nás poptávají vámi nabízené služby…“ 

STOP!

Tady na vás volající (většinou to bývají ženy) zkusila první fintu – název společnosti, jejímž jménem volá, jenom tak zašumlá, aby nebylo moc rozumět. Proč? No co kdyby volaný už o firmě někde něco nelichotivého četl? Pak by se mu mohlo rozsvítit v hlavě varovné červené světélko. Proč to pokoušet, je jednodušší něco zamumlat… Pro volaného nadešel vhodný okamžik vyrazit do protiútoku:

„Promiňte, prosím, z které společnosti že voláte? Bylo špatně rozumět.“
„Tady Podběráková ze společnosti Žvásty a slinty s. r. o…“

Už víme, oč se doopravdy jedná, takže opět přebereme iniciativu a použijeme fintu číslo dvě:

„Nezlobte se, prosím, ale musím zrovna odejít na důležitou poradu,“ (na svačinu, oběd, k lékaři – co vás napadne), „můžete mi prosím zavolat asi tak za hodinku? Děkuji.“ KLAP! 

Pozor! Nediskutovat, nenechat se vtáhnout do dalšího hovoru, prostě jenom rázně zavěsit. 

S pravděpodobností hraničící s jistotou se vám slečna z telemarketingu už nikdy neozve. Je totiž placená od „uloveného kusu“ a na neproduktivní diskusi s potížisty a šťouraly prostě nemá čas. Navíc tomu, co doopravdy nabízí, vůbec nerozumí. Kdyby se ale náhodou ozvala znovu (stává se i to), budete připraveni.

Jak to? Protože název společnosti, který vám napodruhé milostivě sdělila, proženete vyhledávačem, a o pár desítek sekund později už přesně víte, s kým jste měli tu čest. Pokud nejste zrovna smolaři, že natrefíte na fungl novou a v oboru začínající firmičku, tak vám vyhledávač většinou vyhodí odkaz na jejich webovou prezentaci a také na několik veřejných internetových diskusí, kde si lidé sdělují zkušenosti s danou společností. Je lhostejné, v jakém pořadí budete odkazy procházet, berte přečtené „cum grano salis“ – ale stesky, stížnosti a ostrá slova ostatních postižených v diskusích hodně napoví.

Nezapomeňte také navštívit web oné firmy. Hledejte tam položku „Kontakt“ či „Kontaktní informace“. Pokud tam není, jste hotovi, dál pátrat nemá cenu a právě jste ušetřili pěkných pár tisíc. Pokud se tam položka sice vyskytuje, ale stránka obsahuje pouze anonymní kontaktní formulář, jednu obecnou e-mailovou adresu a maximálně číslo mobilního telefonu (který ale nikdo nezvedá, případně vůbec nezvoní), máte opět fajrunt. Slušná firma musí o sobě veřejně sdělit vše potřebné – včetně IČ, kontaktních telefonů či osob, na něž se lze obrátit, k dohledání by měla být i mapka se sídlem firmy a tak dále. Pokud cokoliv z toho chybí, neztrácejte čas a věnujte se svým věcem. Právě jste elegantně a s minimem námahy odrazili pokus, jak vás připravit o peníze.

Mimochodem – závěrečná rada (proklepnout si předem budoucího obchodního partnera) platí všeobecně a její ignorování vás může přijít pěkně draho. Mějte to na paměti, až vám zase zazvoní telefon a ozve se: „Dobrý den, tady Tinuška Ukecánková ze společnosti šumly šumly šumly, mám pro vás jedinečnou a časově omezenou nabídku…“

Buďte připraveni použít uvedené obranné finty a v online světě se řiďte lehce upraveným pravidlem: „Nedůvěřuj a prověřuj!“