WebMCP slibuje spolehlivější automatizaci webu: stránka agentovi nevystaví jen tlačítka, ale pojmenované nástroje se schématem vstupů. V přihlášené kartě tím roste dopad chyb. Bezpečnost musí stát na právech, původu dat, souhlasu uživatele a auditu, ne jen na promptu.
Archiv autora: Ondřej Dolejš
Ondřej Dolejš
Nadšenec do techniky v celé její šíři. Od nejnovějších smartphonů přes operační systémy až po kód, který za tím vším stojí. Věří, že nejzajímavější věci se dějí tam, kde se hardware potkává se softwarem.
Vývojáři se naučili zrychlovat dotazy, přidávat cache, škálovat služby a hlídat účet za cloud. Frugal computing začíná o jednu otázku dřív: musí se výpočet, přesun dat, volání modelu nebo uložení vůbec stát? Rostoucí spotřeba datových center a nové evropské reportování ho posouvají do návrhu architektury, dřív než do závěrečné poznámky o udržitelnosti v prezentaci.
Gitová větev vývojářům oddělí kód, ale databáze často zůstává společná. U AI agentů je to slabé místo: rychle spouštějí migrace, mění data a zkoušejí víc cest najednou. Databázová větev jim dá vlastní pracovní prostor, jenže tím práce nekončí. Ještě je potřeba řešit citlivá data, oprávnění, životnost větve i zbytek stavu aplikace.
GitHub kdysi působil jako přesný opak SourceForge: rychlý, přehledný a přirozený. Dnešní projekt na něm ale často nemá jen kód. Má tam issues, pull requesty, CI, balíčky, bezpečnostní pravidla i AI agenty. Lock-in nevzniká tím, že by nešel odnést Git repozitář, ale tím, že se běžný provoz týmu postupně přesune do jedné platformy.
Betaverze TypeScriptu 7.0 ukazuje víc než rychlejší tsc. Microsoft převádí kompilátor a jazykovou službu z původní kódové základny psané v TypeScriptu a běžící jako JavaScript do Go, přidává paralelní typovou kontrolu a připravuje novou editorovou část postavenou na LSP. Pro část nástrojů ale nepůjde o prostou výměnu binárky: TypeScript 7 zatím nemá stabilní náhradu dnešního Compiler API.
Local-first web dnes neznamená jednu architekturu, ale několik různých kompromisů: lokální databázi v prohlížeči, repliku čtení z PostgreSQL nebo CRDT model pro souběžné úpravy. Každý přístup posouvá data blíž k uživateli, ale zároveň přidává nové otázky kolem persistence, konfliktů, autorizace a provozu.
Prolog nezmizel. Jeho hlavní myšlenku dnes potkáváme v nástrojích, které se Prologu na první pohled nepodobají: v CodeQL pro analýzu kódu, v Rego pro policy-as-code, v Z3 pro práci s omezeními a v Leanu pro formální důkazy. Každý řeší jiný problém, ale všechny připomínají totéž: někdy je lepší popsat vztahy, pravidla, omezení nebo tvrzení než vrstvit další if.
Robots.txt zůstává základní signál pro slušné crawlery, ale už neumí popsat hlavní problém: stejný veřejný obsah může sloužit klasickému vyhledávání, AI odpovědím, tréninku modelů i načtení na pokyn uživatele. Provozovatel webu proto musí oddělit účel přístupu, ověřovat identitu botů, měřit dopad na infrastrukturu a u hodnotného obsahu řešit i vynucení pravidel mimo samotný robots.txt.
AI code review zvládá první průchod — shrnout diff, najít rutinní vzory a upozornit na chybějící test. Jako náhrada lidského review ale neobstojí: data ukazují vyšší abandonment a často nízký poměr signálu k šumu. Nasazení proto stojí na pravidlech, úzkém mandátu a měření, ne na výběru dodavatele.
OpenTelemetry v JavaScriptu má smysl hlavně v Node.js: stabilní jsou traces a metrics, logs zůstávají ve vývoji a browserová instrumentace je experimentální. SDK ale není architektura observability. Sampling, sanitizaci citlivých atributů, kardinalitu i export má držet Collector, ne samotná aplikace.









