Kdo dnes napíše display: grid a za minutu má hotový třísloupcový layout, těžko si představí, jakou akrobacii to stálo před pětadvaceti lety. Webové stránky tehdy držely pohromadě vnořené tabulky, průhledné obrázky o velikosti jednoho pixelu a pevná víra, že to nikdo neotevře v jiném prohlížeči. Pojďme si připomenout, jak to fungovalo, proč to fungovalo a proč jsme s tím museli skončit.

Než přišly lajky, sdílení a algoritmické feedy, měl skoro každý osobní web dole odkaz „Zapsat se do knihy návštěv“. Byl to jednoduchý formulář a textový soubor na serveru. A přesto v něm najdeme skoro všechno, co později vyrostlo do podoby sociálních sítí.

Kdo se webem zabýval na přelomu tisíciletí, zná ten pohled: stránka se načte a místo české věty se na ní objeví změť znaků jako ą, ľ a ». Nebyla to chyba monitoru ani písma. Byl to následek války, která se na českém internetu vedla po dlouhá léta. Šlo v ní o zdánlivou maličkost: jak do jednoho bajtu vměstnat písmeno „ř“. Podívejme se, kdo v ní proti komu stál, proč ji nešlo vyhrát a jak skončila.

Chat, živé notifikace, společná úprava dokumentu nebo průběžně aktualizované kurzy. Uživatelé dnes čekají, že se webová aplikace změní ve chvíli, kdy se změní data, a ne až po stisknutí klávesy F5. Protokol WebSocket je nejrozšířenější způsob, jak mezi prohlížečem a serverem vytvořit trvalý obousměrný kanál. V článku se podíváme, jak funguje pod kapotou, jak ho použít v prohlížeči i na serveru a na co si dát pozor při nasazení do produkce.

Když se dnes navrhuje nové API, většina vývojářů automaticky sáhne po RESTu. Je to pochopitelné: REST je jednoduchý, dobře zdokumentovaný, podporují ho všechny jazyky a frameworky a většina z nás s ním pracuje léta. Přesto se v posledních letech stále častěji objevuje otázka, zda je REST vždy tou nejlepší volbou. Nejčastěji zmiňovanou alternativou je GraphQL, dotazovací jazyk pro API, který vznikl ve Facebooku a který dnes používají firmy jako GitHub, Shopify nebo Netflix.

Soubor theme.json se často bere jako „ten JSON, kam se píšou barvy a velikosti písma“. Jenže kdo s ním pracuje déle, zjistí, že jde o něco zásadnějšího. Je to veřejné, verzované a vrstvené rozhraní, přes které spolu komunikuje téma, editor, pluginy i samotný uživatel. Když ho tak začnete chápat, změní se i to, jak navrhujete a udržujete šablony.

Zeptejte se dnes libovolného juniora, čím bude stylovat nový projekt, a s pravděpodobností hraničící s jistotou uslyšíte „Tailwind“. Zeptejte se jazykového modelu a dostanete Tailwind dokonce i tehdy, když jste o něm nic neřekli. Utility-first přístup se za posledních pět let stal tichým defaultem celého frontendu, a to natolik, že volba stylovacího nástroje přestala být rozhodnutím a stala se rituálem.

Responzivní design bez řádku CSS, zpracování obrázků přesunuté z PHP do prohlížeče a poznámky, které konečně umí zmínit kolegu. WordPress 7.1 není revoluce v architektuře, ale je to vydání, po kterém si spousta lidí zjednoduší práci. Podívejme se, co konkrétně přináší a co to znamená pro vývojáře témat i pluginů.

Zeptáte se asistenta, jak vyřešit drobný problém v kódu. Odpověď přijde za dvě vteřiny a je dobrá. Napíšete si to znovu jinými slovy a odpověď je zase dobrá — a nápadně podobná. Kolega…

Zelená devadesátka z PageSpeed Insights se skvěle vyjímá v prezentaci pro klienta. O tom, jestli web někoho reálně zdržuje, ale řekne překvapivě málo. Pojďme si projít, co skóre doopravdy počítá, proč se rozchází s daty od skutečných uživatelů a jak si postavit měření, kterému se dá věřit.