Velmi zajímavý článek vyšel na serveru UX Booth. Nese titulek Using lies in research a zabývá se temnější stránkou vývoje a testování. Totiž tím, že je plný lží. Podle autora lžou makety (některé; pokud ukazují něco, co je nemožné sestrojit), lžou uživatelé (a nemusí jít jen o klasické „co jste dělal, když vám ty maily zmizely?“ – „Nic!“), lžou výzkumy… Mottem by mohly být Gellnerovy verše:

Básnici, žurnály, učenci lhali,
po léta za nos mě vodíce.
Muži mi lhali, ženy mi lhaly,
ženy, ty lhaly mi nejvíce.

František Gellner

V článku ale zaznívají i rady, jak minimalizovat dopad lží na práci. Autor racionálně radí neříkat lidem že lžou (protože je to akorát rozzuří), přiznat si, že mnohá „fakta“ jsou vlastně lži, udělat si přehled lží (a mnohdy zjistíme, že jsme jejich součástí, obzvlášť v korporacích), a hlavně otevřeně spolupracovat. Čím intenzivněji a otevřeněji spolupracujeme s dalšími lidmi, tím spíš nalezneme lži a sebeklamy.