Přejít k navigační liště

Zdroják » Webový vývoj » Flash: Vzestup a pád pluginu, který ovládl web

Flash: Vzestup a pád pluginu, který ovládl web

Články ‐ ‐ Webový vývoj ‐

Flash byl přes dvacet let synonymem pro všechno, co se na webu hýbalo, hrálo nebo dělalo hluk. Začínal jako okrajový vektorový kreslicí program, v nejlepších letech podle Adobe běžel na drtivé většině počítačů připojených k internetu a skončil jako bezpečnostní přítěž, kterou prohlížeče vypínaly dřív, než ji vlastník oficiálně pohřbil. Jeho příběh je zároveň příběhem webu, který postupně přecházel od proprietárních pluginů k otevřeným standardům, a vysvětluje, proč ten přechod trval tak dlouho.

Nálepky:

Kořeny Flashe sahají do roku 1993, kdy Jonathan Gay a Charlie Jackson založili firmu FutureWave Software. Jejím prvním produktem byl SmartSketch, vektorový kreslicí program pro tehdy slibně vypadající počítače ovládané perem. Ty se ale neujaly a FutureWave musel produkt přeorientovat. Gay si všiml, že rostoucí web nemá rozumný způsob, jak zobrazovat animace, a ze SmartSketche vznikl FutureSplash Animator, vydaný v roce 1996.

Program kombinoval vektorovou grafiku s časovou osou, kterou designéři znali z klasické animace, a k přehrávání výsledků sloužil plugin pro Netscape Navigator. Vektory měly v době modemů s rychlostí 28,8 kbit/s velkou výhodu: animace o několika desítkách kilobajtů se načetla rychleji než jediný větší obrázek v GIFu a zůstala ostrá při libovolném zvětšení. Mezi prvními zákazníky byly Microsoft se svým portálem MSN a Disney Online.

V prosinci 1996 FutureWave koupila Macromedia, která už měla v portfoliu Director a jeho webový přehrávač Shockwave. FutureSplash Animator se přejmenoval na Macromedia Flash 1.0 a soubory dostaly příponu SWF, původně zkratku Shockwave Flash. Macromedia tím získala lehčí alternativu k Shockwave, která se na web hodila mnohem lépe než těžkopádné projekty z Directoru.

Na úspěchu měla podíl i doba. Konec devadesátých let znamenal válku prohlížečů, kdy Netscape a Internet Explorer interpretovaly CSS a JavaScript každý po svém. Flash nabízel to, co otevřené technologie tehdy nedokázaly: obsah vypadal a choval se všude stejně, s přesností na pixel, bez ohledu na prohlížeč a operační systém. Pro designéry, kteří přicházeli z tištěných médií, to byl splněný sen.

Zlatá éra: intra, animace a hry

S verzemi 3 a 4 se Flash rychle rozšířil. Flash 4 z roku 1999 přinesl proměnné, jednoduché podmínky a streamování zvuku ve formátu MP3, což stačilo na interaktivní menu, formuláře i první hry. Weby agentur a filmových studií se proměnily ve flashové prezentace s úvodní animací, ukazatelem načítání a hudbou. Tlačítko Skip intro patřilo k nejčastěji klikaným prvkům tehdejšího webu a dodnes slouží jako zkratka pro samoúčelný design.

Mnohem trvalejší stopu ale Flash zanechal mimo firemní prezentace. Portál Newgrounds, který založil Tom Fulp, se stal domovem tisíců amatérských animací a her. Seriál Homestar Runner bratrů Chapmanových si vybudoval kultovní publikum bez televize i distributora. Z flashových prototypů vyrostly komerčně úspěšné tituly: Alien Hominid začínal na Newgrounds v roce 2002 a později vyšel na konzolích, Super Meat Boy navazoval na flashovou hru Meat Boy. Portály jako Miniclip, Kongregate nebo Armor Games z flashových her udělaly byznys postavený na reklamě a sponzoringu.

Česká scéna má v tomto příběhu výraznou kapitolu. Amanita Design Jakuba Dvorského vytvořila ve Flashi Samorost z roku 2003 i pozdější Machinarium, které se prodávalo jako desktopová hra a sbíralo mezinárodní ocenění. Flash pro studio nebyl jen technologií, ale i výtvarným nástrojem, ve kterém se dala kombinovat ruční kresba, fotografie a animace.

Největšího masového dosahu Flash dosáhl na sociálních sítích. FarmVille od Zyngy, spuštěné v roce 2009 na Facebooku, hrály desítky milionů lidí a běželo právě ve Flash Playeru.

ActionScript a ambice platformy

Skriptování ve Flashi dlouho připomínalo spíš klikání v dialogových oknech než programování. Zlom přišel s Flashem 5 v roce 2000 a jazykem ActionScript 1.0, který vycházel ze standardu ECMAScript. Vývojáři najednou měli prototypovou dědičnost, objekty a syntaxi známou z JavaScriptu, jenže s jednotným runtime, které se nelišilo prohlížeč od prohlížeče. ActionScript 2.0 ve Flashi MX 2004 přidal třídy, rozhraní a typové anotace. Ty se však při kompilaci převáděly na stejný bajtkód jako AS1, takže šlo hlavně o syntaktický cukr.

Skutečnou proměnu přinesl Flash Player 9 v roce 2006. Nový virtuální stroj AVM2 s JIT kompilací a ActionScript 3.0, postavený na tehdy připravované čtvrté edici ECMAScriptu, výrazně zrychlil běh kódu a nabídl statické typování, balíčky, uzavřený objektový model a událostní systém podle DOM. Adobe, které Macromedii převzalo koncem roku 2005 zhruba za 3,4 miliardy dolarů, v listopadu 2006 věnovalo zdrojový kód virtuálního stroje nadaci Mozilla pod názvem Tamarin. Plán, že se stane základem JavaScriptového enginu ve Firefoxu, ale padl spolu s ECMAScriptem 4, od kterého komise TC39 v roce 2008 ustoupila.

Kolem AS3 vznikl ekosystém pro aplikační vývoj. Macromedia už v roce 2002 propagovala pojem Rich Internet Application a framework Flex umožnil psát uživatelská rozhraní deklarativně v jazyce MXML s logikou v ActionScriptu. Na Flexu vznikaly administrace, dashboardy a podnikové aplikace, které se v prohlížeči chovaly jako desktopový software. Adobe AIR od roku 2008 přenesl stejný runtime mimo prohlížeč na desktop a později na mobilní zařízení. Konkurence to brala vážně: Microsoft odpověděl Silverlightem, Sun platformou JavaFX. Ani jedna ale nedosáhla rozšíření Flash Playeru, které Adobe uvádělo jako hlavní výhodu své platformy.

Kdo dnes píše v TypeScriptu, najde v AS3 mnoho povědomého: typové anotace za dvojtečkou, třídy, modifikátory přístupu. Obojí má společné kořeny v debatách o budoucnosti ECMAScriptu.

Video, které změnilo internet

Video na webu před rokem 2005 znamenalo boj s pluginy. Uživatel potřeboval RealPlayer, QuickTime nebo Windows Media Player podle toho, jaký formát si provozovatel zvolil, a každý z nich se instaloval a choval jinak. Flash Player 6 z roku 2002 přidal podporu videa s kodekem Sorenson Spark ve formátu FLV, Flash Player 8 o tři roky později kvalitnější kodek On2 VP6.

Rozhodující nebyla kvalita obrazu, ale to, že Flash Player už byl nainstalovaný téměř všude. Když v roce 2005 startoval YouTube, sázel právě na flashový přehrávač: video se spustilo kliknutím, bez stahování dalšího softwaru a bez ohledu na operační systém. Stejnou cestou šly další videoslužby i zpravodajské weby. Flash Player 9 Update 3 na konci roku 2007 přidal podporu H.264 a AAC, tedy formátů, které se později staly základem videa i mimo Flash. Pro živé vysílání nabízelo Adobe protokol RTMP a Flash Media Server.

Na vrcholu tak Flash ovládal tři oblasti webu najednou: animace, hry a video. Žádná jiná proprietární technologie neměla na podobu webu tak široký vliv.

Odvrácená strana pluginu

Vlastnosti, které Flash učinily úspěšným, se postupně obrátily proti němu. Plugin běžel jako nativní kód s přístupem k systému, mimo bezpečnostní model prohlížeče, přes rozhraní NPAPI nebo ActiveX. Každá chyba v jeho parseru nebo virtuálním stroji znamenala potenciální vzdálené spuštění kódu na stovkách milionů počítačů. Flash se tak stal oblíbeným cílem exploit kitů, které útočníci nasazovali přes kompromitované weby a reklamní sítě.

Adobe vydávalo bezpečnostní záplaty v pravidelném rytmu, počet zranitelností ale neklesal. Vrcholem byl rok 2015, kdy únik dat italské firmy Hacking Team odhalil několik dosud neznámých zero-day zranitelností ve Flash Playeru. Mozilla tehdy Flash ve Firefoxu dočasně zablokovala a Alex Stamos, bezpečnostní šéf Facebooku, veřejně vyzval Adobe, aby oznámilo datum ukončení Flashe.

Problémy nebyly jen bezpečnostní. Flash patřil k nejčastějším příčinám pádů prohlížečů a Firefox kvůli tomu v roce 2010 začal spouštět pluginy v samostatném procesu. Na noteboocích vytěžoval procesor a vybíjel baterii. Flashové weby rozbíjely tlačítko Zpět, záložky i odkazy na konkrétní obsah a vyhledávače jejich obsah indexovaly jen omezeně. Přístupnost pro uživatele čteček obrazovky byla teoreticky možná, v praxi ji téměř nikdo neřešil.

iPhone a Thoughts on Flash

V lednu 2007 představil Apple iPhone a Safari v něm Flash nepodporovalo. Zpočátku to vypadalo jako dočasný stav, který vyřeší výkonnější hardware, Apple ale na svém postoji trval i u iPadu v roce 2010. Mobilní web, který začal rychle růst, se tak musel naučit fungovat bez Flashe.

V dubnu 2010 zveřejnil Steve Jobs otevřený dopis Thoughts on Flash. Argumentoval tím, že Flash je uzavřený produkt jediné firmy, že většina webového videa je dostupná v H.264 i bez něj, že Flash je hlavní příčinou pádů na Macích, že softwarové dekódování videa zkracuje výdrž baterie a že rozhraní navržená pro myš a stav hover nefungují na dotykovém displeji. Nejdůležitější byl podle Jobse poslední bod: Apple nechtěl, aby se mezi jeho platformu a vývojáře vložila multiplatformní vrstva třetí strany, která by zpomalovala nasazení nových funkcí iOS.

Adobe odpovědělo Flash Playerem 10.1 pro Android 2.2, výsledky však argumenty Applu spíš potvrdily. Flash na telefonech byl pomalý, vybíjel baterii a weby navržené pro myš se na dotykovém displeji ovládaly špatně. V listopadu 2011 Adobe oznámilo, že vývoj Flash Playeru pro mobilní prohlížeče ukončuje a zaměří se na AIR a HTML5. Ve stejném měsíci předalo Flex nadaci Apache.

HTML5 přebírá štafetu

Mezitím se otevřené standardy naučily většinu toho, kvůli čemu Flash vznikl. Element video odstranil potřebu pluginu pro přehrávání, canvas a WebGL umožnily kreslit 2D i 3D grafiku, Web Audio API pracovat se zvukem a CSS transitions a animace nahradily velkou část dekorativních efektů. Přibyly WebSockety, Fullscreen API i přístup ke kameře. JavaScriptové enginy díky JIT kompilaci výkonem dostihly a předstihly AVM2.

Přechod probíhal postupně. YouTube v lednu 2015 přepnul výchozí přehrávač na HTML5. Prohlížeče začaly Flash nejprve spouštět až po kliknutí a později ho ve výchozím nastavení vypínaly: Safari 10 v roce 2016, Chrome a Firefox v následujících měsících. Adobe samo přejmenovalo Flash Professional na Animate a přidalo export do HTML5 canvasu, čímž svému nástroji zajistilo další život bez původního runtime.

Dne 25. července 2017 Adobe oznámilo, že podporu a distribuci Flash Playeru ukončí na konci roku 2020. Oznámení bylo koordinované s Applem, Googlem, Microsoftem, Mozillou a Facebookem, takže vývojáři dostali tři a půl roku na migraci. Poslední aktualizace vyšla v prosinci 2020 a od 12. ledna 2021 Flash Player odmítá přehrávat jakýkoli obsah. Microsoft ho následně odstranil z Windows samostatnou aktualizací.

Ani pak nezmizel úplně. Firmám se staršími interními systémy nabízí placenou podporu společnost Harman na základě dohody s Adobe. V Číně pokračuje lokalizovaná verze distribuovaná partnerem Adobe, kterou kritici označují za adware. Často citovaným příkladem toho, jak hluboko se Flash zakořenil, je železnice v čínském Ta-lienu, jejíž dispečerský systém po vypnutí pluginu v lednu 2021 na řadu hodin přestal fungovat.

Co po Flashi zůstalo

Obrovské množství animací a her by s koncem Flash Playeru zmizelo, kdyby se o ně nepostarala komunita. Projekt Ruffle je emulátor Flash Playeru napsaný v Rustu a kompilovaný do WebAssembly, takže SWF soubory spouští přímo v moderním prohlížeči bez pluginu. Podpora ActionScriptu 1 a 2 je v něm vyspělá, AS3 postupně dohání. Využívá ho například Internet Archive pro svou sbírku flashového softwaru. Projekt Flashpoint Archive zase shromažďuje více než sto tisíc her a animací včetně jejich závislostí na serverové straně a nabízí je jako offline kolekci.

Technologické dědictví je méně viditelné, ale skutečné. Flash ukázal, co lidé od webu chtějí: video, plynulé animace, hry a aplikace, a otevřené standardy tyto požadavky postupně převzaly. Generace designérů a vývojářů se na něm naučila programovat a řada dnešních nezávislých herních studií začínala na Newgrounds nebo Kongregate. Animate se dál používá při výrobě animovaných seriálů a API Flashe žije v jazyce Haxe a frameworku OpenFL, který ho zachovává pro multiplatformní vývoj.

Nejdůležitější poučení z pádu Flashe se týká závislosti na jediném dodavateli. Dokud Adobe platformu rozvíjelo, šlo o pohodlnou volbu. Jakmile změnilo priority, osud dvou desetiletí obsahu závisel na tom, jestli se najde někdo, kdo napíše emulátor. Stránky postavené v roce 2000 na HTML, CSS a JavaScriptu se v dnešním prohlížeči většinou stále zobrazí. Flash se do budoucnosti webu nevešel, přesto ji urychlil: bez jeho úspěchu by výrobci prohlížečů neměli tak jasný seznam toho, co musí standardy umět.

Komentáře

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hlasů

Čeká AI konec tokenizace?

‐ AI ‐
Komentáře: 0
Dnešní LLM neumí zpracovávat text přímo, ale potřebují ho rozdělit na tokeny. A ač to funguje, je to zároveň pro AI omezením. Letošní výzkumy ukazují, že klasický tokenizér možná nepotřebujeme. A že modely,…