Přejít k navigační liště

Zdroják » Různé » Glosa: Lesk a bída prudce kreativních portfolií

Glosa: Lesk a bída prudce kreativních portfolií

Neexistuje snad webdesigner, který by jednoho dne nebyl postaven před zásadní problém, jak nejlépe představit světu svou dosavadní práci. Zatímco vytvořit webovou prezentaci pro zákazníka, který mívá velmi konkrétní představu o její výsledné podobě, je hračka a šedivá rutina, tvorba portfolia vlastního bývá noční můrou z Web Street.

Proč? Inu proto, že žádný webdesigner hodný toho jména nepřipustí, aby jeho vlastní web nápadně připomínal stránky kohokoliv z konkurentů (až na nezdárné digitální plantážníky, kteří bezduše kopírují cizí úspěšné nápady, nejlépe včetně HTML a CSS kódu). Nechce se podobat. Naopak. Hodlá se výrazně odlišit, být jiný, originální a svůj, což u klientských webů z mnoha rozličných důvodů realizovat nelze. Neomezován zvenčí tak smí popustit uzdu bezbřehé fantazii a přehradu umělecké tvořivosti otevřít na plné pecky. Chce sdělit celému online světu prostou, leč zásadní myšlenku: „Zde máte jako na talíři nejen mou práci, ale také mou duši. Můj jedinečný pohled na svět kolem, jak ho vnímám já.“

Redakční poznámka: Článkem Miloslava „Plaváčka“ Lešetického otvíráme novou rubriku Glosy, v níž by měly dostávat známé osobnosti z řad webdesignérů a vývojářů prostor k subjektivním komentářům na nejrůznější, aktuální i dlouhodobá, témata z praxe, a to poněkud odlehčenější formou. Věříme, že dokáží vás, čtenáře, nejen zaujmout, ale třeba i pobavit nebo přimět k zamyšlení.

I zasedne webdesigner (či grafik nebo freelancer, nebuďme puntičkáři, a vynechme i velké webdesignerské společnosti, které se řídí jinými pravidly) před svůj rozměrný LCD monitor a vyrobí dílko rozverné, hravé, avantgardní a vrcholně kreativní, které svým pojetím může mít hodně blízko k umění. Většinou ve svém rozletu záměrně či nevědomky ignoruje zásadní pravidlo webdesignu, které říká „nenuťte uživatele přemýšlet“, což se projeví tím, že na frak dostanou moudré poučky o zásadách dobré použitelnosti a převáží moderní prvek zvaný „wow faktor.“ Webdesigner vychází z myšlenky, že by měl návštěvníka a budoucího zákazníka ohromit a ukázat mu, že není žádné bezvýrazné webdesignerské ořezávatko. Možná dělá chybu, ale možná také, že ne.

Posledním trendem, který je viditelný především v zahraničních galeriích, je důraz na vizuální úchvatnost webu a s tím související úbytek informací na stránce. Velmi často se dnes webdesigneři uchylují k jednostránkové vizitce, která obsahuje pouze kontakt a přehled referencí. Uvážíme-li, že lidé na webu moc nečtou, má zmíněný přístup svou logiku. Plusem může být i skutečnost, že vysvětlit naprostému laikovi, jakým způsobem a pomocí jakých technologií se dnes staví webová prezentace, je prakticky nemožné. Proč nakonec návštěvníka nudit sáhodlouhými pojednáními, když za webdesignera může jednoduše a prostě promluvit jeho dosavadní práce oděná do atraktivního hávu? Pro také mluví jednoduchá a poměrně bezproblémová správa takového webu.

Podívejte se na několik inspirativních ukázek netradičních portfolií, které se mi podařilo vylovit z hlubin zahraničního, ale i tuzemského internetu. U našich polských sousedů jsem objevil následující svěží dílko. I tento vektorový kousek stojí za podívání. Do třetice třeba trochu exotiky. I čeští webdesigneři si ale umějí pohrát, důkazem budiž Tomáš Pojeta, Martin Balhar nebo Jiří Tvrdek, na kterého ještě dojde řeč. Uznáte jistě sami, že co do grafického zpracování se tvůrci příliš neomezovali. Zmíněné weby také profrčely jako vlasatice zahraničními i českými CSS galeriemi a odborná veřejnost nešetřila chválou.

„Moje portfolio je krásným případem mizerných konverzí. Z nějakých 10.000 lidí, kteří přišli na mé stránky v určitém intervalu, se ozvali tři, a jen z jednoho z nich byla zakázka.“ Argument čistě ekonomický, proč se při tvorbě portfolia držet při zemi, mi dodal Jiří Tvrdek v jednom z rozhovorů, které poskytl. Možné ovšem je, že chyba netkví ani tak v samotném vzhledu jeho netradiční prezentace, jako spíš v tom, že dostatečně intuitivně nevede návštěvníka k nějaké smysluplné akci. Jenom se efektně chlubí dobrou prací. Ukazuje se, že to může být zpropadeně málo.

Tu máš, čerte, kropáč – potenciální klienti se tedy ofrňují. Uznání webdesignerových kvalit širokou odbornou veřejnosti je jedna věc, ale firemní konto chřadnoucí kvůli nedostatku platících zákazníků je věc druhá. Často důležitější. Čímž jsme došli k poznání, že webdesign jako svébytná forma umění selhává v okamžiku, kdy má plnit cíle po výtce obchodní. A rčení, že webdesign je pouhé a ničím výjimečné řemeslo, bylo tímto prakticky potvrzeno, minimálně jedním z uznávaných grafiků.

Navíc – vážně se domníváte, že lze běžného uživatele internetu zahlceného dnes a denně chaotickou rozlehlostí a různorodostí webu, který neví absolutně nic o webdesignerské praxi, šíleně oslnit? Omámit? Uvést v úžas? Ale kdepak!

Brouzdal, který každodenní procházku webovým oceánem považuje pouze za další zdroj zajímavé zábavy, si většinou nějaké extravagantní grafiky vůbec nepovšimne. Dokonce ani té obyčejné. Nechápe jí, nerozumí jí a hlavně je mu to celé fuk. Možná vás to překvapí, ale on grafiku jako takovou vůbec nevnímá. Typografie je pro něj španělskou vesnicí, a dost možná ji považuje za sprosté slovo. Řeší naprosto odlišné potíže a problémy, které hodně tvůrců ignoruje, protože jsou raněni takzvanou profesní slepotou, a málokdy dokáží nahlédnout za pomyslný roh, kde se odehrávají skutečná webdesignerská dramata a horory.

Podobného přístupu se ovšem webdesigner velmi snadno může nadít od jinak sympatického klienta, který ho v zadání celkem bezelstně požádá, aby jeho nový perfektní web fungoval a vypadal podobně hravě jako třeba tento bazárek. Protože jeho manželce a dětem se ten úžasný design úplně mocinky moc líbí.

Webdesignerská praxe bývá často srovnávaná s prací architektů. Nic proti. I při vědomí toho, že každé srovnání často kulhá nejméně na jednu nohu, minimálně jednu společnou paralelu obě srovnávané profese mají: Každý architekt ve své duši tajně nosí myšlenku, že se mu jednou podaří navrhnout a postavit obdobu Tančícího domu nebo Kaplického Chobotnice. Jenže drtivá většina běžných zákazníků touží po naprosto nudném, ničím výjimečném a obyčejném domku postaveném podle jejich naprosto neodborných představ. V němž se jim ale bude příjemně a pohodlně bydlet, bez ohledu na současné módní trendy a přání profesních es.

Otázka, kterou si tedy každý, kdo hodlá vytvářet své portfolio nebo redesignovat stávající, musí položit, zní: „jakou cestu si zvolit?“ Poslyšte ryze subjektivní odpověď.

Hodláte-li oslovit úplně každého, kdo z jakéhokoliv důvodu potřebuje web, vydejte se po vyježděné dálnici standardně rozložených a informačně bohatých webových prezentací typu Pecka Design. S rizikem, že narazíte na zákazníka – potížistu, s nímž se třeba neshodnete ani v definici samotného zadání. Chcete-li zúžit cílovou skupinu na jedince, kteří pochopí vaše nesporné umělecké i řemeslné kvality, nechají se rádi ohromit ohňostrojem netradičně avantgardních nápadů a povezou se tím pádem s vámi na společné myšlenkové vlně, vydejte se neprobádanou stezkou dětsky hravé kreativity, jako kupříkladu Orman Clark. Existuje ale i zlatá střední cesta jednoduchého jednostránkového portfolia se základními informacemi, kam čas od času doplníte odkazy na své dokončené práce, jako má třeba Pavel Kout, a budete mít klid.

Ať už si ale vyberete kteroukoliv z těchto variant, uvědomte si, že spokojeni se svou prací budete doopravdy jenom vy a pár oborem stejně postižených jedinců. Široké uživatelské internetem chaoticky procházející většině bude úplně jedno, jak moc jste kreativní nebo nudní. Protože se jedná o věc, která je hluboko pod jejich rozlišovací schopností.

A mimochodem – dávejte si dobrý pozor, abyste se, pohlceni tajuplností své profese, jednou nechtěně neocitli v roli legendárního cukráře, který nikdy v životě neochutnal dort.

Komentáře

Subscribe
Upozornit na
guest
14 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Khaz

Dakujem za dalsi zaujimavy clanok, ktorych je v poslednej dobe viac a viac :)

pepa

Taky chválím :-)

Jiří Tvrdek

Ono je třeba si vyjasnit jednu věc: Těch 10 tisíc návštěvníků, o kterých jsem tehdy mluvil, pocházelo z článku na Smashingmagazine s ukázkami kreativního zpracování hlavního menu. Návštěvníci tedy přicházeli na web s motivací prohlídnout si menu, ne s motivací najít si webdesignera.
Tím samozřejmě nechci obhajovat nedostatky mého portfolia, ale není 10 tisíc jako 10 tisíc. Jakkoli je moje portfolio trhlé (co je to vlastně za hloupost, rozřezaný strom a v něm kusy prací) a nedomyšlené, hodně mi pomohlo dostat se do podvědomí lidí a jsem rád za cestu, jakou jsem zvolil. Říká se, že malé značky musí křičet. Začínající webdesigner hledá cestu, jak si ho lidé zapamatují – a lidé si spíš zapamatují „ten strom“, „toho náměsíčnýho“ (moony.cz), nebo toho s tou raketkou (pojeta), než „takový to portfolio se třema sloupcema, jak jsou tam super práce a výrazná typografie“. Kreativní portfolio má samozřejmě svou stinnou stránku, zatímco zkušenější uživatelé kreativitu ocení, BFU je konsternován a netuší, kde je.
Portfolio by se podle mě mělo přizpůsobovat vaší cílové skupině. Mně se na základě portfolia ozývají především geekové, agentury a IT firmy. Obyčejní lidé ke poptávají spíš na základě doporučení nebo prezentace navolnenoze.cz. Ta u mě vlastně plní úlohu jednoduchého a pro všechny pochopitelného we­bu.

lo0m

.. tak tohle mi páteční odpoledne vyloženě zpříjemnilo… jen tak dál!!

PeterKahoun

> Jenže drtivá většina běžných zákazníků touží po naprosto nudném, ničím výjimečném a obyčejném domku […] V němž se jim ale bude příjemně a pohodlně bydlet, bez ohledu na současné módní trendy a přání profesních es.
Pokud si tento zákazník prohlíží portfolio grafika, tak bych řekl, že to co chce, v tomhle krámě stejně nekoupí.


Nerozumím Plaváčku, co přesně je předmětem Tvé kritiky (nebo jak to nazvat) a jaký přístup by měl být lepším.
Vesměs v glose odkazuješ na portfolia webových grafiků. Přitom jako příklad „lepšího“ postupu (či ne?) uvádíš stránku Pavla Kouta, který poskytuje komplexnější služby (i když v poněkud fragmentovaném podání). V tom je podle mě zásadní rozdíl. Webový grafik je jen webový grafik a konverzní schopnost jejich nabídek je limitována cílovou skupinou – a to snad není koncový zákazník, anebo ano? Pokud ne, pak co víc může webový grafik nabídnout, než screenshoty jeho návrhů? Jaké další informace cílová skupina potřebuje? Je netradiční grafické zpracování překážkou v získání nějaké informace?
Zdá se mi, že grafici rezignovali na snahu o zlepšení konverzních schopností jejich webů. A vlastně bych řekl, že nejde jen o grafiky. (Tím nechci tvrdit, že tam ten potenciál není, jen že existují jiné, méně namáhavé cesty k získání zakázky.) Čili nijak se nedivím, že grafici si své portfolia dělají pro potěchu svou, nebo návštěvníků webových galerií.

Martin Michálek

Přiznám se, že ač jsem velmi rád, že Zdroják směřuje i mimo kód, nevím co si mám o Plaváčkově článku myslet.

U glosy bych čekal jasné vyznění, a zvlášť u tohoto autora mě překvapuje, že kolem svého názoru chodí jako kolem horké kaše. :)

Jen doplňující dotaz: Co je avantgardního na onom portfoliu Ormana Clarka? Z toho co jsem nyní viděl mám pocit, že se jde o grafika navrhujícího weby tak „aby se mě a lidem líbily“, stejně jako to dělají Peckovci a Pavel Kout.

Clark možná více kreslí, ale ten rozdíl je ve výsledku na úrovni subjektivního pohledu – jakože někomu se líbí modrá a někomu ne. :)

Tomas

„Jenže drtivá většina běžných zákazníků touží po naprosto nudném, ničím výjimečném a obyčejném domku postaveném podle jejich naprosto neodborných představ. V němž se jim ale bude příjemně a pohodlně bydlet, bez ohledu na současné módní trendy a přání profesních es.“
Zlaty prase za takove zakazniky! Ja se bohuzel naopak setkavam se zakazniky, kteri chteji „neco neotreleho, jineho, kreativniho bla bla bla“ a ja jim pak horko tezko vysvetluji, ze jejich zakaznici nemaji naladu nad tou „kreativitou“ premyslet, naopak preferuji standardni ovladani a cilem webu by melo byt prodat a nikoliv uzemnit navstevnika explozi efektu a originality.

Vlastimil Ott

Díky za článek, líbí se mi, že jste uvedl konkrétní příklady. Takové články mě zajímají.

mona

Z hlediska mého pohledu laika a zároveň člověka, který je striktně zaměřen na strukturu ve stylu „stručně, jasně, ale neotřele“, by zřejmě bylo problémem mě uspokojit.Pestré weby mě děsí, také weby, které jsou zahlcené informacemi a slévají se mi před očima. Jako laik bych je ale nevylučovala směrem k zaměření na uživatele (děti, mládež, umělecké skupiny…, multiinformační weby…). U mě ale platí – málo je někdy více. Létající krávy, obláčky (které jsou téměř na každém z prezentovaných webů) a opice na raketě mě vůbec nenadchly. Já hledám informace. Pokud chci hledat gify nebo obrázky, jdu na „www.gify.nou.cz“ – nena stránky nebo na jakýkoliv jiný graficky zaměřený web nebo k výtvarníkovi. V článku prezentovaná portfolia by mě tedy spíše vyděsila:o))) Každý máme ale jiný vkus a proti gustu…

honza

„Pokud chci hledat gify nebo obrázky, jdu na „www.gify.nou.cz“ „
V tom případě ale hledáte obrázky GIF a ne služby webdesignéra, čili nejste cílovka.
Naopak pokud budu pro svůj projekt hledat grafika, tak se zaměřím na kreativitu, která mě musí na první pohle nadchnout a přesvědčít, že se jedná o grafika, který pochopí a dobře zpracuje moje zadání a ne patlala, co umí vyměnit gradient ve stahnuté šabloně pro free cms za litr. A pak se hlavně koukám na portfolio, přičemž vždy si v halvě řikám, jaký je poměr výkon/cena.
Ad článek: já osobně mám rád profesní weby, které mě nějak překvapí, pobaví nebo třeba i inspirují. Nemám rád až příliš stručné prezentace, kde není nic, jen telefon nebo email apod…A pokud na mě vybafne takový ten standardní web jeden sloupec s odfláknutým formulářem a pastelkou, tak jdu hned pryč…

František Kučera

Vždyť prohlížení webu je i o zážitku, jaký to v tobě zanechá dojem. Něco jako když jdeš do restaurace – taky nestačí dobré jídlo (informace), ale záleží i na tom, jaké mají prostředí, příjemnou obsluhu, obrazy na zdech (které nejsou vůbec potřeba k tomu, aby se člověk najedl), jestli je tam narváno nebo tam smrdí cigarety… Některé weby jsou zaměřené víc na informace, některé víc na ten dojem, to je v pořádku, protože i ti čtenáři mají různé požadavky, ale IMHO úplně zanedbat jednu z těch stránek je špatně. Ona i ta opice na raketě může mít svůj smysl, vyvolá nějaké pocity a to může být v nakonec důležitější, než jestli tam autor napsal „bla bla bla“ nebo „lorem ipsum bla bla“.

Marián Fůsek
8. 6. 2010 16:31 smazal Martin Malý, důvod: Autor komentáře požádal redakci o zrušení unáhleného komentáře; redakce této prosbě vyhověla.
Ondra

Mě teda ten trend ujížděcí stránky vůbec nenadchl. A na třech ze zmíněných příkladů jsem se kolikrát úplně ztratil. Odkazy, který nic nedělají (protože už na té sekci jsem, což já ovšem nemůžu vědět), chybějící zpětné odkazy, takže hledám, kudy se dostanu zpátky na menu (ono scrollovat ty nudle nic moc), strom pana Tvrdka mi po kliknutí na odkaz reaguje snad až po sekundě… To rovnou říkám, že graficky hezká, ale statická prezentace s alespoň maličko běžným menu, by mě zaujala víc. Hledat něco v tomhle, tak jsem akorát naštvanej.

Losangeles

Zase tak vše pravda není. Každý produkt má svého kupce. Pokud by jsme se všichni designéři měli řídit podle jednoho, troufám si říci přitroublého článku, tak nám stačí jedna jediná firma na webdesign a je vymalováno. Rozmanitost dělá to, že si každý klient vybere něco jiného. Mel jsem období, kdy jsem na soukromém portfoliu měl co nevíce informací, viz pecka weby, a bylo mi to k ničemu. Pka jsme se na to vyprdnul a udělal opravdu kreativní portfolio. Jelikož jak tady Plaváček zdůrazňuje, prolétl css galeriemi, tak i díky nim přišli zakázky například z USA, Nového zélandu a podobných zemí. Takže jeden jediný názor nezmění svět designu a zase bych si moc nehrál na někoho, kdo tomu náramně rozumí. Tento typ článku je pouze názor jednoho jedince. Nikoliv dogma. Takže nechápu, jak tady každej plácá rukama jak je to skvělý, protože to napsal plaváček. Jsou lepší články o této problematice, které mají alespoň smysl. Hlavu a patu. Ude to němá nic. Pouze tvůj postoj k něčemu. Nic víc.

Enum a statická analýza kódu

Mám jednu univerzální radu pro začínající programátorty. V učení sice neexistují rychlé zkratky, ovšem tuhle radu můžete snadno začít používat a zrychlit tak tempo učení. Tou tajemnou ingrediencí je statická analýza kódu. Ukážeme si to na příkladu enum.