O Doctrine 2 je na webu dostatek informací – i na Zdrojáku je poměrně podrobně popsáno, jak Doctrine používat, jak s ním pracovat a jak v něm psát i složitější úlohy. Tento článek ukáže nikoli samotný ORM, ale aplikaci, která jej používá, a možné problémy, na které při vývoji narazíte.

V ukázkách jednotlivých typů DI v minulém dílu seriálu byly objekty vždy sestavovány manuálně. Kód potřebný pro sestavování je ale obdobný pro všechny případy, a tak tuto práci můžeme u Dependency Injection přenechat tzv. kontejneru, kterému pouze poskytneme konfiguraci. Ukažme si, jak s ním pracovat.

V dnešním pokračování seriálu o Dependency Injection si představíme různé varianty (Constructor injection, Setter injection, Interface injection či Property Injection), popíšeme jejich principy, zhodnotíme výhody a nevýhody, popíšeme dopady na kód, a pro srovnání si ukážeme i vzor Service Locator.

Dependency Injection se stalo horkým tématem programátorských diskusí i na českých fórech. Někteří jej horlivě obhajují a jeho použitím vysvětlují různé konstrukce a doporučení, jiní jej považují třeba za „overkill“ – většinou z nepochopení. Vašek Purchart seznámí s DI všechny, co zatím tápou.