Náš seriál o Gitu zakončíme netradičně: zeptáme se několika různých uživatelů Gitu, proč si jej zvolili a jaké výhody i problémy jim, podle jejich mínění, přináší. Zároveň pro vás máme i malou soutěž, v níž můžete vyhrát knihu „Pro Git“, která je věnována právě práci s tímto verzovacím systémem.

V minulém článku jsme rozebrali důsledky, které má pro naši práci s repositáři decentralizovaná povaha Gitu. Jedním z nich je možnost upravovat historii — tedy alespoň historii našeho projektu. Pojďme se tedy podívat na to, proč a jak to pro nás může být výhodné.

Na Gitu nás dosud zajímala zejména jeho jednoduchost a flexibilita při každodenním používání. Nevěnovali jsme však pozornost tomu, co jej definuje: faktu, že se jedná o distribuovaný systém na správu verzí. V tomto článku se tedy zamyslíme nad tím, co to znamená, a jaké důsledky z toho pro naši práci vyplývají.

V minulém článku jsme ukázali, že Git je nástroj pro správu verzí, který je zároveň velmi jednoduchý i velmi flexibilní. Především nám však nevnucuje pečlivé plánování pracovních postupů a neříká „to jsi nejdřív měl…“ Dnes se podíváme na to, zdali to platí i při práci s větvemi (branch) a jejich slučováním (merge).

Přinášíme vám první část pětidílného seriálu o tom, co vám může nabídnout verzovací systém Git. Budeme se v něm spolu s Karlem Minaříkem, propagátorem tohoto systému v ČR, věnovat jak obecným důvodům, tak okrajovým či unikátním vlastnostem Gitu. V dnešní části se zaměříme na svobodomyslnou povahu Gitu.

Mohlo by se zdát, že v programovacím jazyce Ruby existuje jediný webový framework: obdivované i proklínané Ruby on Rails. Možností je však více, a na jednu z nich se nyní podíváme blíže: ukážeme si, jak na pár řádcích napsat webovou aplikaci, pracující s JSON daty, v mikro-frameworku Sinatra.