Doporučení Web Content Accessibility Guidelines 2.0 bylo vydáno 11. prosince 2008 po skoro 8 letech vývoje. První pracovní verze byla zveřejněna 25. ledna 2001 a během té doby WCAG 2.0 prošel bouřlivým vývojem – od zatracování až po kladné přijetí.Metodiky přístupnosti nebyly vytvořeny proto, aby komplikovaly život tvůrcům webů – jejich smyslel je ulehčit život lidem s postižením. Pro lidi s těžkým zdravotním postižením web není bariérou, ale možným řešením spousty situací, které by v běžném životě mohli jen obtížně vykonávat samostatně. Jedná se například o nakupování, vyhledávání informací, správu financí, komunikaci s přáteli či úřady.

Představme si například situaci, kdy si chce nevidomý člověk koupit pračku. Pokud by neměl možnost pracovat s Internetem a zboží si vybrat a koupit online, jednalo by se pro něj o docela komplikovanou záležitost. Musel by si zajistit průvodce, který by s ním do obchodu či obchodů vyrazil, celou dobu jej doprovázel, četl informace z produktových listů jednotlivých praček, atp. Náš nevidomý nákupčí by tedy byl celou dobu na někom závislý. Pokud by však měl možnost použít počítač se screenreaderem a na přístupném e-shopu si pračku koupit sám, odboural by tuto závislost a byl by samostatný.

Technická vs. reálná přístupnost

Význam metodik přístupnosti spočívá v definování a standardizování postupů, které vedou k přístupnému webu. Vyjadřují konsensus – nebo aspoň většinový názor – na best practices a metody, jak přístupného webu dosáhnout.Web Content Accessibility Guidelines jsou celosvětově nejznámější a nejuznávanější metodikou přístupnosti. Při zavádění jakékoliv metodiky do praxe je však důležité si uvědomit, že soulad s metodikou ještě automaticky nezaručuje přístupnost webu. Metodika přístupnosti může posloužit jako solidní základ pro tvorbu přístupného webu. Pokud ale tvůrci webů správně neporozumí smyslu jednotlivých pravidel a významu, který naplnění jednotlivých pravidel má pro uživatele s handicapem, mohou je aplikovat špatně, bez užitku a v některých případech dokonce mohou špatným pochopením pravidla bariéry při tvorbě webu vytvářet.

Pokud se tvůrci webů zaměří na technické aspekty přístupnosti, mohou docílit technické přístupnosti, ale ne reálné. Tento stav se dá přirovnat například ke školní budově, která může být technicky přístupná pro nevidomého studenta – student může chodit po chodbách, otevírat dveře, používat výtahy, atp., ale bez vysvětlení (případně hmatového plánku), jak je budova navržena, na kterém patře jsou jaké učebny, kde jsou výtahy, atp., se bude v budově jen velmi špatně orientovat – obzvlášť napoprvé. Náš student může zkusit se po budově orientovat metodou pokus-omyl, ale ta je velmi zdlouhavá a těžkopádná. Budova je tedy pro něj přístupná, ale jen velmi obtížně použitelná.Po­dobně mohou tvůrci webů vytvářet weby, které jsou pro uživatele s handicapem sice přístupné, ale velmi obtížně se na nich orientují a dostávají k informacím, které hledají. Technické aspekty jsou při tvorbě přístupného webu důležité, ale samy o sobě nestačí.  

V čem je WCAG 2.0 jiný?

Metodika WCAG 1.0 se velmi soustředila na technické aspekty přístupnosti, obzvlášť ve vztahu k HTML. Asi největší změnou oproti WCAG 1.0 (a vlastně i všech ostatních metodik přístupnosti) je tedy změna v nahlížení na přístupnost jako takovou. WCAG 2.0 přináší jiný přístup – soustředí se na principy přístupnosti a techniky, jak jich dosáhnout, prezentuje v samostatných dokumentech.

S principy přístupnosti úzce souvisí orientace na uživatele. Autoři WCAG 2.0 pochopili, že ten, kdo bude s webovou stránkou za ztížených podmínek pracovat, není ani autor metodiky či webu, ale uživatel – ať už s handicapem či bez něj, protože přístupnost může zlepšovat práci s webem všem uživatelům bez rozdílu.

Metodika WCAG 1.0 také poměrně striktně vnímala přístupnost černobílé – něco buď přístupné bylo, nebo nebylo. Žádná jiná varianta prakticky nebyla možná. WCAG 2.0 přináší progresivní přístup a nestanovuje jasnou mez, co je, a co není přístupné. Důležitá je situace na poli asistivních technologií či prohlížečů.

WCAG 2.0 také odpovídá aktuálním trendům a požadavkům na přístupnost. Řada požadavků z WCAG 1.0 už je dnes irelevantní, protože asistivní technologie udělaly od roku 1999 obrovský krok kupředu, takže trvat na některých pravidlech WCAG 1.0 jen proto, že to tvrdí WCAG 1.0, je velmi neprozíravé a většinou spíše kontraproduktivní než užitečné.

Pravidla ve WCAG 2.0 jsou také flexibilní, nadčasová a přizpůsobivá. Díky tomu, že jsou odděleny principy přístupnosti a konkrétní techniky řešení, lze mnohem snáz v případě potřeby zareagovat na změny – nemusí se nutně měnit celé pravidlo, ale stačí upravit techniku, které vede k jeho naplnění.

V neposlední řadě je metodika WCAG 2.0 také nezávislá na technologii. Dá se stejně dobře použít na HTML prezentaci, jako na PDF dokument.

Principy přístupnosti

WCAG 2.0 definuje 4 principy přístupnosti:

• Vnímatelnost: informace a součásti uživatelských rozhraní musí být prezentovány tak, aby je uživatelé byli schopni vnímat.
• Ovladatelnost: všechny součásti uživatelského rozhraní a všechny navigační prvky musí být ovladatelné.
• Srozumitelnost: informace a ovládání uživatelského rozhraní musí být srozumitelné.
• Robustnost: obsah musí být dostatečně robustní, aby mohl být spolehlivě interpretován širokou škálou přístupových zařízení včetně asistivních technologií.

Pokud vás předchozí řádky zneklidnily, že se budete muset učit vše od začátku, nemusíte mít obavu – základní požadavky na přístupnost se nemění. Webovou stránku je stále třeba strukturovat pomocí nadpisů, obrázku s informační hodnotou je nutné přiřadit relevantní alternativní textový popisek a formulářový prvek je třeba svázat s jeho relevantním popiskem.

V dalších dílech našeho seriálu se postupně seznámíme s jednotlivými principy a pravidly WCAG 2.0 a na praktických příkladech si ukážeme, jaké techniky vedou v současné době k jejich naplnění.