Framework Script# - jak programovat pro prohlížeče v C#

Zdroják » Zprávičky » Framework Script# – jak programovat pro prohlížeče v C#

Framework Script# – jak programovat pro prohlížeče v C#

Nálepky:

Script# je zajímavý projekt podobný projektu Google Web Toolkit, jen s tím rozdílem, že zatímco GWT překládá kód z Javy do HTML a JavaScriptu, tak Script# jako vstup místo Javy používá C#. Více se o projektu Script# dozvíte ze základního přehledu nebo z podrobnějšího šedesátistránkového dokumentu.

Projekt ocení zejména vývojáři, kteří potřebují psát kód běžící v prohlížeči, ale z nějakých důvodů nechtějí používat přímo JavaScript. V roadmap projektu najdeme i plán jeho uvolnění jako open source, k čemuž zatím ještě nedošlo.

Martin Hassman

Martin Hassman založil a řadu let vedl magazín Zdroják, absolvoval VŠCHT Praha, pořádal řadu konferencí, pomáhal s rozšířením otevřených technologií, byl u založení projektů CZilla, Dáme roušky a dalších. Vymyslel a dva roky vedl dobrovolnický projekt Movapp pod Česko.Digital. Nyní pracuje jako produktový manažer v datové platformě Golemio.cz.

Komentáře

Odebírat

0 Komentářů

Nejstarší

Nejnovější Nejvíce hlasů

Vyšla htmx 4.0.0: přechod na fetch(), explicitní dědičnost atributů a morphing z výroby

Po osmi měsících vývoje je tu nová major verze oblíbené hypermedia knihovny. Pod kapotou se mění interní transportní vrstva i způsob dědičnosti atributů, přibývá vestavěný morphing a nový tag – přechod ze dvojky ale podle autorů nespěchá.

Jak Cloudflare ušetřil 100 terabajtů paměti optimalizací DNS cache pro 1.1.1.1

Cloudflare v cache svého DNS resolveru 1.1.1.1 drží přes 250 miliard položek, takže i úspora jednoho bajtu na položku se počítá. Pěti úpravami toho, jak jsou záznamy uložené v paměti, se týmu podařilo zmenšit jednu položku o 56 % a napříč celou flotilou uvolnit zhruba 100 terabajtů RAM, aniž by to stálo výkon.

Fronta před rychlým backendem. Co ukázal veřejný test eDokladů

Pixelová ilustrace hlavy složené z digitálních bloků

Veřejný zátěžový test eDokladů přinesl zdánlivě protichůdný výsledek: aplikační servery odpovídaly v milisekundách, zatímco část lidí čekala desítky sekund. Za hlavní omezení závěrečná analýza DIA označila vstupní bránu, jejíž automatické škálování nestačilo na náhlý náběh provozu. Test zároveň ukázal, proč samotný generátor HTTP požadavků nenahradí identity skutečných uživatelů a jejich zařízení.