Andrej Karpathy pojmenoval vibe coding v únoru 2025 jako víkendový experiment, kdy vývojář nečte kód a nechá AI dělat všechno. Collins Dictionary z toho udělal slovo roku, startupy kolem toho vyrostly na desítky miliard dolarů. Jenže nejrigoróznější nezávislá studie zjistila, že AI nástroje zkušené vývojáře zpomalují o 19 %, přestože si oni sami mysleli, že zrychlili o 20 %. Mezi tím, co o vibe codingu věříme, a tím, co o něm víme, zeje díra – a je načase se do ní podívat.
Model Context Protocol se za sedmnáct měsíců proměnil z interního experimentu Anthropic v de facto standard pro propojení AI modelů s nástroji — s 97 miliony stažení SDK měsíčně a podporou všech velkých hráčů. Jenže adopce ještě není totéž co produkční zralost. Kontextová inflace, tool poisoning a naivní obalování REST API ukazují, že skutečný problém MCP není protokol sám, ale způsob, jakým ho vývojáři používají.
Nová major verze Node.js dorazí za týden a přinese stabilizaci require(esm), pokročilý permission model, aktualizovaný SQLite modul i řadu vychytávek kolem test runneru a diagnostic channels. Je to ale taky labutí píseň éry lichých a sudých verzí. Od Node.js 27 v říjnu platí úplně jiná pravidla.
Autor si mohl odpustit demagogii na konci – „There is no job that plugins are the right tool for. Saying that plugins ‘have their place’ is ignorant and complacent.“
– Nejenže to není pravda (jak se dostanu s HTML k mikrofonu nebo UDP?), ale musím se pousmát při představě, že hráče flashové hry trápí, že nemůže zvolit „no style“ nebo aplikovat nějaký bookmarklet, a že autora té hry trápí, že při vývoji nemohl použít Firebug. :)
Souhlas.
> jak se dostanu s HTML k mikrofonu nebo UDP
Přes tag <device>. Teoreticky.