Uživatelé se musí hlásit na vrátnici!
To by takhle nešlo, aby si po webu courali, jak je napadne, lezli na stránky jen tak halabala a dělali tam co chtěli! Pořádek musí být. Všichni musí povinně předem, přes domovskou stránku, aby viděli reklamní animaci, když už nás stála takový prachy, a hned jak tam vlezou, tak ať se koukaj přihlásit!
Nálepky:
Ne, nebojte se, nebudu se věnovat hloupé a marné snaze některých webdesignérů procpat všechny návštěvníky přes titulní stránku, to bylo téma roku 2002 (no dobře… je to i téma roku 2011, uznávám). Naštěstí se to daří vysvětlit a tenhle zlozvyk je už na ústupu. Snad. Chci se věnovat jiné, ale logikou podobné věci.
Byli jste už někdy na webu Amazonu? Nakoupili jste tam? A překvapilo vás tam něco?
Ono to není až tak moc překvapující a nápadné; všimne si toho spíš jen velmi pozorný člověk, nebo člověk, který se pohybuje v oboru:
Amazon by potřeboval redesign jako sůl, jak to, že na homepage není evidentní odkaz pro přihlášení? http://pic.twitter.com/aEwAoIO – 4. září, Borek Bernard, Twitter
Ano, na titulní stránce nenajdete explicitní odkaz na přihlášení! Je to #UX #fail
, nebo ne? Nevím, nejsem odborník na použitelnost ani UXolog, poučky neznám, tak na to jdu selskou logikou. Třeba se mýlím…
Na Amazonu můžete dělat vše, co od takového shopu očekáváte. Můžete vybírat zboží, přidávat do košíku, vyhledávat, cokoli – a to bez přihlášení. Systém si vás uchovává, pokud jste registrováni a už jste se někdy přihlásili, v jakémsi polopřihlášeném stavu: předpokládá, že jste ten, kdo byl naposledy přihlášen.
Hello, Martin Malý. We have recommendations for you. (Not Martin?)
Samosebou vás nepustí k ničemu důvěrnému. Jakmile se dostanete k něčemu opravdu důležitému, třeba k placení nebo k vlastním objednávkám, tak přijde nevtíravý mezikrok: Přihlašte se…
Ve stavu „přihlášen“ tak vlastně jen platíte nebo spravujete svá důvěrná data (manage my Kindle, my orders, kreditní karty, …) Vlastní „důvěrná session“ tak vlastně trvá jen krátce a probíhá v ní pouze to, co je opravdu nezbytné. Není tedy problém s tím, že třeba vyprší session. Neexistuje tak třeba důvěrně známá situace z některých e-shopů: vlezete tam, přihlásíte se, vyberete zboží do košíku, chvilku ještě koukáte, co by se…, něco objevíte, přečtete si k tomu pár recenzí, rozhodnete se, že to nechcete, vrátíte se zpět – a jste odhlášení (pokud o své zákazníky obzvlášť stojí, tak vám i košík vysypali).
Určitou logiku to má. Zkuste si odpovědět: proč by se měl člověk chtít přihlásit a pohybovat se po stránkách e-shopu přihlášený? On vlastně není důvod, proč být přihlášený, krom těch výše zmíněných akcí s důvěrnými daty. Analogie z reálného světa: copak vytahujete občanku už při vstupu do budovy pošty? Kdepak… až když si berete doporučený dopis!
Od toho Borkova tweetu jsem nad tímhle problémem přemýšlel a ptal jsem se různých lidí: Hledáte na e-shopu tlačítko pro přihlášení? A proč? „No abych se mohl přihlásit,“ říkali mi mí známí a měli mě za blbce. To je přece jasný! Jen malé dítě se naivně zeptá: A proč chceš být přihlášený?
No… abych mohl nakupovat. Aby si e-shop pamatoval, kdo jsem, a nevysypal mi košík. E-shop to po mně chce. Bez přihlášení nevidím ceny. A tak dále.
Takže ti lidé vlastně nechtějí být přihlášení. Nikdo z nich neřekl: Chci být přihlášený, protože to je skvělé, ách! Nechtějí být přihlášení, ale musí, protože jejich e-shop bez toho nefunguje, a automaticky totéž očekávají tedy i jinde, takže místo logických činností („Najdi… vlož do košíku… Ukaž mi můj účet…“) hledají nejprve přihlášení – jako by to bez něj nešlo.
Amazon poměrně přesně pochopil, co uživatelé chtějí: nakupovat, kontrolovat objednávky, změnit si dodací adresu, a proto jim v prvním sledu nabízí právě toto… na Amazonu kliknete na „Váš účet“, vyberete možnost „Změnit platební kartu“ – a teprve až zde se přihlásíte, protože až zde děláte něco opravdu důvěrného. Zatímco běžný postup je nejprve se přihlásit, pak se objeví někde položka „Můj účet“, a v něm to najdu. A naivní dítě se opět ptá: Proč musíš být přihlášený, abys viděl záložku Můj účet? Je snad záložka Můj účet něco jako zednářské tajemství, ke kterému mají přístup jen zasvěcení?
No, povídal mi tuhle jeden, to je proto, aby se tam ta záložka neobjevovala neregistrovaným. Co by se stalo, kdyby na takovou záložku kliknul někdo neregistrovaný? Co bych měl zobrazit? No přece to, co tam mají plně registrovaní, se vkusně zpracovanou možností si ty údaje vyplnit (in-place editing) a stát se tak taky registrovaným!
A co sledování pohybu návštěvníků? No, nebojte se, on i ten Amazon váš pohyb po webu poměrně slušně sleduje, jen nemá spárovaný pohyb s konkrétní osobou na sto procent (vzpomeňte na „polopřihlášení“). Asi při jeho data miningu není důležité vědět na sto procent, kteří že to zákazníci odešli, aniž by nakoupili…
A to nejen e-shopy. Hezkou paralelu s nákupem jsem objevil u CMS – systémů správy obsahu, takzvaných redakčních systémů. Kdo z vás je zná, tak ví, že postup „nejdřív se přihlaš a pak teprv něco dělej“ téměř normou.
Vezměme si třeba WordPress: Bývalo to tak, že najdete někde odkaz WP Admin, tam se přihlásíte (!) a pak teprve můžete psát. Píšete, píšete, píšete, když píšete opravdu dlouho, tak vám potichu vyprší session (dnes už v nových verzích možná ne) a při kliknutí na Publikovat je text v p… v požadavku POST. Takže vy se v jiném okně opatrně přihlásíte, a v tom původním zopakujete požadavek („Ano, odeslat data znovu“). Zvedněte ruku – kdo z vás kdy přišel o napsaný článek / komentář / blogpost tím, že po odeslání se mu POST kdesi ztratil, protože vypršela session?
Upřímně, ruku na srdce – co by se stalo, kdyby vás administrace pustila dovnitř, nechala vás napsat celý článek, a po kliknutí na PUBLIKOVAT by se teprve starala o to, kdo jste a jestli máte oprávnění?
Ano, vím jak složité by to bylo. Moc ne. Bylo by to jen o něco nepohodlnější, protože by se vývojáři museli naučit, jak udělat přihlašovací dialog, aby byl použitelný kdekoli. Asi největší problém by bylo navrhnout postup práce po odeslání příspěvku tak, aby se nejprve „někam“ uložil, a až po přihlášení teprve proběhly změny v databázi a na webu. Ostatně tuhle úpravu budete muset udělat stejně, až si začnou lidi stěžovat na to, že jim mizí POSTy…
Takže otázka stále zní: Potřebujete mít na webu na titulní stránce odkaz na přihlášení? A k čemu přesně? Myslíte, že možnost přihlášení je to, co u vás lidé hledají? A když hledají, tak proč? Zkuste se nad tím zamyslet, klást si otázky jako děti a možná zjistíte, že na vašem webu to tak být nemusí… Stejně jako to není třeba právě na webu Amazonu.
Martin Malý
Začal programovat v roce 1984 s programovatelnou kalkulačkou. Pokračoval k BASICu, assembleru Z80, Forthu, Pascalu, Céčku, dalším assemblerům, před časem v PHP a teď by rád neprogramoval a radši se věnoval starým počítačům.
PŘIHLÁSIT
Přihlásit, nebo registrovat, se můžete i později.
Jde o pocit jistoty, že až se budu chtít přihlásit, vím kde, ale zatím to není nutné. To v kombinaci s množností se nejen přihlásit, ale třeba i registrovat s plným košíkem považuji za optimální. Zároveň se vyhnu překvapení, že se mám registrovat.
Při psaní článku chci být přihlášený, aby se mi nezratil, když ho tam nechám rozepsaný :), prostě být spojený se svým soukromým prostorem na dané službě. Mimochodem za fail některých desktopových a naprosté většiny webových aplikací považuju to, že něco rozepíšu, ztratím a ani jako pokročilý uživatel už to neobnovím.
Při psaní článku chci být přihlášený, aby se mi nezratil, když ho tam nechám rozepsaný
Tohle pomůže pouze v případě, že na stránce je nějaký autosave (jako má třeba gmail nebo blogspot), jinak po vypršení session se napsaný text může ztratit taky.
S tou ztrátou souhlasím, už několikrát mě to pěkně nas…štvalo, že jsem od dlouhý pracně napsaný text přišel díky vypršení session. Od jisté doby jsem se naučil dávat automaticky Ctrl+A a Ctrl+C před odesláním něčeho většího. V připadě potřeby pak stačí text jen znovu vložit a ušetřit si nervy.
Presne tak CTRL+A, CTRL+C forever.
presne … a nejlepe s rychlym, prohledavatelnym spravcem historie schranky, napr. pro win: http://ditto-cp.sourceforge.net/
Nebo Klipper – standardní součást KDE v GNU/Linuxu – není potřeba nic doinstalovávat :-)
Ano super věcička, jenom neumí vypnout case sensitive hledání, nebo jsem něco přehlédl?
Ani pro autosave není potřeba přihlášení. Ano, je to lepší (když spadne browser, většinou s sebou vezme i session cookies, pomocí kterých může být autosave dělaný), ale není to nutné.
Mně se ve FF osvědčilo používání Lazarusu, který umožňuje obnovit jakýkoliv text napsaný do formulářů a to i v případě, že ho uživatel neodeslal a třeba spadl prohlížeč :) https://addons.mozilla.org/en-US/firefox/addon/lazarus-form-recovery/
Když něco ztratíš, tak je to přece ztracené :-)
Lepší desktopové aplikace (obvykle editory) si pravidelně ukládají dočasné verze (pro případ pádu programu nebo třeba SSH spojení). U těch webových jsem to už taky párkrát viděl.
Někdy ale bohatě stačí, když autor aplikace neškodí a nedělá zbytečné blbosti. Např. když si na této stránce omylem zavřu panel s rozepsaným příspěvkem a pak zmáčknu Ctrl+Shift+T abych si ho opět otevřel, mám tu svůj rozepsaný text a nic se neztratilo. Totéž platí pro pohyb v historii zpět/vpřed nebo obnovení stránky. A funguje to i při pádu prohlížeče nebo při jeho ukončení.
A pak jsou „aplikace“, které tomuto chování brání a nefunguje v nich – tam často mizí rozepsané texty a uživatelé ztrácí nervy a trpělivost. Autor takové aplikace by měl pamatovat na to, že když zabrání těmto funkcím, měl by implementovat vlastní (např. pravidelné ukládání rozepsaného obsahu). V podstatě jeden zásah tu implikuje potřebu jiného zásahu (psaní dalšího kódu). Někdy je lepší nechat věci jednoduché.
Chápu myšlenku, chtěl jsem s ní polemizovat, ale asi zůstanu u (trošku podpásového) konstatování, že tu už Amazon opravil ;-)
Před 4 dny: http://twitter.com/borekb/status/110370335978823680/photo/1/large a dnes: http://twio.cz/adtr
Teď jsem zjistil, že britský a americký Amazon se v tomhle liší. Tak jo, rozeberu to ;-)
Především, přístup Amazonu k přihlašování se mi velmi líbí a dávám ho na školeních za vzor. Z pohledu Nette jde o rozdíl mezi loggedIn a identity (a zmiňuji to proto, že to zítra někomu pohne žlučí).
Ale jak jsi sám v článku potvrdil, stále jsou tu lidé, kteří jsou zvyklí se přihlašovat a budou tedy odkaz hledat. Není žádný důvod jim ho tam nenechat, jeho odstranění považuju za prohřešek. (Obdobu klikání na cenovku v AppStore.)
V případě amazon.co.uk jde o chybu zcela neoddiskutovatelnou, protože věta „Sign in to get personalised recommendations.“ k přihlášení přímo vyzývá, ale už není jak se přihlásit.
ps: přihlašte se -> přihlaste se
diky, dalsi dovod, ktory ma utvrdzuje vo vybere frameworku :)
Clanok je inac fajn a tiez by som nevytvaral zbytocnu paniku v uzivateloch, ktori sa chu prihlasit :)
i v polopřihlášeném stavu lze ztratit session a přijít o data, navíc asi není příliž rozumné po nahození nové session data dohledávat, když nemůžu 100% identifikovat majitele.
Např. tady: 24print.cz
V polopřihlášeném stavu bude platnost session typicky několik měsíců od posledního přihlášení nebo přístupu. To byste ten článek musel mít rozepsaný hodně dlouho…
súhlasím s článkom, ale mala by tam niekde byť aj možnosť „zahodiť dáta“
To je funkce www prohlížeče: „odebrat některá cookies“ – že data zůstanou nějakou dobu na serveru, je celkem jedno, protože i tam ta relace vyhnije a časem zmizí.
A pokud jde o registrovaného uživatele, tam můžeš data ručně promazat nebo zrušit účet (resp. ta funkce by tam měla být).
ja viem že prehliadač umožňuje vymazať cookies. ale typický užívateľ to nevie. typický užívateľ potrebuje vidieť ikonku a potrebuje tam mať aj upozornenie. ja napr. v niektorých aplikáciách ukladám celé formuláre do cookies aby ich užívateľ nemusel vždy celé nanovo vypĺnať ak sa ale návštevník pripája trebárs z nejakého verejného miesta (napr. internet café) tak je dobré mu dať možnosť tie dáta vymazať.
Vetsinou prohlasovani nelip funguje na tech nekolika malo webech, ktery pouzivaj prihlaseni podporovany prohlizecem. Netreba paj vymejzlet variantu javascriptovou, variantu nesriptovanou …
Ale horší už je to s odhlašováním.
Stalo sa mi na viacerych strankach ze mi bez prihlasenia dovolili napisat komentar a az ked som ho odoslal tak na mna vytiahli prihlasovaci dialog…
Nemate login? Zaregistrujte sa!
Kedze som to odmietol o zopar prispevkov som takto prisiel.
Keby som vedel hned ze sa MUSIM prihlasit komentar by som nepisal…
Operují z představou „když už jste udělali nějakou akci, tak budete mít větší motivaci se zaregistrovat“ a to může fungovat …
Ale pravda, ani na mě ne :)
Zrovna komentáře jsou příklad, kde je přihlášení nepodstatné. A pokud je povinné, mělo by to být jasně avizované předem.
Přihlášení při prohlížení e-shopu občas smysl má. Příkladem za všechny je Mironet. Při „přihlášeném“ prohlížení zboží na jejich e-shopu má nakupující výhodnější ceny. Předchozí přihlášení proto pro zákazníka smysl má. Otázka je zda je to dobřě…..
podle mě je to správně, v eshopu navíc může mít každý klient jiné slevy a výhody… ovšem, on si může nakoupit nepřihlášený a v prvním kroku objednávky po přihlášení by měl dostat „své“ ceny
Neco takoveho jako udrzet si docasne data u vyprseny session je prece naprosto trivialni, jen vyvojar musi pouzit ten spunt na krku.
Je to max na hodinku
POST dat
IF jsem prihlaseny
ulozit()
ELSE
do session ulozit cely post
prihlasit
poPrihlasit():
IF mam neco v session
ulozit()
A to nejen e-shopy. Hezkou paralelu s nákupem jsem objevil u CMS – systémů správy obsahu, takzvaných redakčních systémů. Kdo z vás je zná, tak ví, že postup „nejdřív se přihlaš a pak teprv něco dělej“ téměř normou.
ehm? by si chtěl aby každej návštěvník měl přístup do administrace webu? a až při uložení by se to ptalo na přihlášení? Tak to by byl dobrej punk :-D to snad ne čéče :)
V redakcni systemech maji uzivatele prirazene role, ktere ovlivnuji funkcionalitu, takze tam je prihlaseni zrejme nutnosti. Jinak defaultni role by asi byla ctenar :)
Taky se mi to moc nezdá jako užitečný… Nedej bože kdyby tam někdo našel nějakou skulinku… Nehledě na to, že redakce často neslouží jen k psaní článků ale i k definici struktury, ke zpracování nějakých interních informací, upload souborů…
Spíš bych to viděl reálný tak, že nepřihlášenej uživatel by dostal formulář pro článek, napsal odeslal, přihlásil a pak vybral zařazení atd. Ale plný přístup bez přihlášení se mi jeví jako nesmysl…
Ad „Amazon by potřeboval redesign jako sůl, jak to, že na homepage není evidentní odkaz pro přihlášení? … Ano, na titulní stránce nenajdete explicitní odkaz na přihlášení!“
Já tam tedy odkaz „Sign in“ vidím – ale na tom obrázku je jako odkaz jiná část stejné věty (předpokládám, že opět vede na přihlášení).
Ad „Zkuste si odpovědět: proč by se měl člověk chtít přihlásit a pohybovat se po stránkách e-shopu přihlášený? On vlastně není důvod, proč být přihlášený, krom těch výše zmíněných akcí s důvěrnými daty.“
Když jsem přihlášený, tak mám jistotu, že obsah mého košíku bude zachován, i když přijdu na stránky obchodu z jiného počítače nebo si třeba promažu cookies. Mít data (nákupní košíky, rozepsané články atd.) spojená se svojí identitou je přece jen jistější a spolehlivější, než je mít spojená jen s nějakou více méně anonymní session.
Haló, to je podpora? Ano. Zmizel mi obsah košíku! A byl jste přihlášený? No nebyl. Ale… No tak to vidíte, s tím se nedá nic dělat. Víte aspoň vaše PHPSESSID? To nevím :( Tak to vám bohužel neporadíme, musíte si nakoupit znovu. A příště se raději předem přihlaste.
:-)
Pak je tu ještě problém se dvěma košíky – jako anonym si nastrkám věci do košíku, pak se přihlásím a ukáže se, že jako přihlášený mám taky nějaké věci v košíku. A co teď s tím – sesypat je dohromady? Jeden zahodit? Dovolit, aby jeden uživatel měl víc košíků?
Ad „Proč musíš být přihlášený, abys viděl záložku Můj účet?“
Protože jako anonym žádný svůj účet nemám. Tady jdou proti sobě dva faktory:
1) Nechávat na stránce odkazy, které pro neregistrovaného/nepřihlášeného uživatele nemají smysl, je matoucí a zbytečné. Je to podobné, jako když uživatel klikne na lákavou kategorii v nabídce a pak se mu zobrazí hláška „Tato stránka je ve výstavbě!“ a poskakující panáček se sbíječkou.
2) Můžeme chtít ukázat uživateli, jaké všechny úžasné funkce by mohl mít, kdyby se u nás zaregistroval.
Částečně se to dá zkombinovat – některé tyto odkazy necháme, ale odlišíme je od ostatních, aby bylo předem vidět, že mají smysl jen po přihlášení – uživatel se dozví, jaké funkce by mohl mít, ale zároveň se nebude cítit podvedený nebo otrávený, když na něj vyskočí registrační formulář. A jsou i jiné způsoby, jak uživatele informovat o výhodách pro registrované.
Ad „CMS – systémů správy obsahu, takzvaných redakčních systémů“
Jen pro pořádek: webové CMS a redakční systémy jsou jen malou podmnožinou kategorie CMS.
Ad „Vezměme si třeba WordPress“
WP až tak nepoužívám, ale v Drupalu se mi tohle nikdy nestalo.
Ad „co by se stalo, kdyby vás administrace pustila dovnitř, nechala vás napsat celý článek, a po kliknutí na PUBLIKOVAT by se teprve starala o to, kdo jste a jestli máte oprávnění?“
Stalo by se třeba to, že bych pracně sepsal článek a pak teprve zjistil, že nemám práva k jeho uložení, ačkoli jsem si to myslel (ve skutečnosti mám třeba jen práva k psaní zpráviček, ale ne článků).
Ostatně než vlezu do redakce, tak si musím odemknout vlastním klíčem nebo ukázat průkazku ve vrátnici a až pak si můžu sednout ke stolu s psacím stroje a začít tam bouchat článek, ne?
A k celému článku: zní to moc hezky, skoro jako pohádka s dobrým koncem. Ale obávám se, že důvody k takovému chování budou často jiné:
1) Předpokládáme, že uživatelé se neradi registrují a považují to za opruz.
2) My je ale registrované mít chceme, chceme vědět kolik jich přesně je (uživatel může mít víc počítačů a počítač může používat víc uživatelů), chceme znát jejich e-mail, abychom je mohli spamovat, jejich telefon, abychom je mohli otravovat ještě vlezlejším způsobem, číslo jejich kreditky, abychom jim mohli účtovat i věci, které tak úplně nechtěli (a jen si nepřečetli nějaký text malým písmem, že ta platba není třeba jednorázová, ale měsíční) atd.
3) Uživatele proto nalákáme, budeme se tvářit přívětivě a necháme ho udělat nějakou práci (strávit půl hodiny procházením obchodu a strkáním věcí do košíku, vyplňováním IQ testu nebo třeba životopisu, psaním komentáře atd. – stačí jakákoli činnost, je to celkem jedno) a až pak mu řekneme, že se musí registrovat nebo něco zaplatit – vzhledem k tomu, že uživatel do toho „investoval“ nějaký svůj čas a úsilí, bude k tomu svolnější (nechce ten čas/práci jen tak zahodit), než kdybychom mu to řekli předem.
Pak je tu ještě problém se dvěma košíky – jako anonym si nastrkám věci do košíku, pak se přihlásím a ukáže se, že jako přihlášený mám taky nějaké věci v košíku. A co teď s tím – sesypat je dohromady? Jeden zahodit? Dovolit, aby jeden uživatel měl víc košíků?
To je přeci blbost, ať jste přihlášený nebo ne, košík by měl být vázán k session, pak se nemůže stát že po přihlášení máte dva košíky – máte jeden, ten poslední.
Zároveň session by pro přihlášeného uživatele měla platit do odhlášení (resp. daný čas po odhlášení při nečinosti)
no a pak kam že to mizí ty obsahy nákupních košíků … ode dneška super novinka – vysypem vám nákupní košík i při odhlášení (manuálním i automatickém) … ochráníme vás před neuváženým výběrem zboží ze školy, mobilu (za chůze např.) a dalších míst kde zrovna nemáte po ruce údaje pro platbu atd :D
proto právě mají uživatelé (včetně mě) rádi přihlašování … chrání nás proti takovým gaunerům, kteří nás nutí si zboží které nás zajímá/chceme/možná budeme chtít, sepisovat někam bokem (ideálně na skutečný papír, co kdyby mi systém po odhlášení vyprázdníl složku „dočasné poznámky“) ;)
ok, takže ty jdeš do tesca, vezmeš si košík, naplníš ho, pak ho tam položíš a jdeš domu… za dva dny se vrátíš a čekáš, že ten košík tam furt bude stát, že ho jen sebereš a půjdeš k pokladně… dobré :-D
sakra lidi, kam vy na ty blbosti chodíte :-D buď jdu do obchodu si něco koupit a koupím to… nebo se tam jdu jen poohlédnout :) co nechci koupit hned, nedávám přeci do košíku… chceš si pamatovat stránku s nějakym produktem? dej si to do záložek ;)
Představ si, že někteří lidé při nakupování dokonce i přemýšlejí a nejednají pouze impulzivně. Pak ten proces výběru zboží a nakupování trvá třeba několik dní (nebo i déle) a je šikovné ty věci dávat do košíku, místo do záložek nebo si je psát třeba na papír. Nemusím řešit synchronizaci záložek mezi více počítači, nemusím si ručně sčítat celkovou cenu, hezky hned vidím, kolik to bude stát s daní i bez daně, s poštovným, po slevě pro stálé zákazníky atd. na jedné obrazovce, v jedné tabulce hezky vidím, kolik čeho se chystám koupit a zda je to všechno skladem… Také si můžu naplnit košíky v několika obchodech a porovnat konečné ceny se vším všudy.
ty prostě z košíku děláš úplně jinou aplikaci a chtěl bys, aby to byl standard :) to je podle mě prostě blbost
No ale co jiného by mělo tuto funkci plnit? Má to být extra aplikace, když z košíku to můžu potom snadno objednat? Takové propojení je přeci velice výhodné…
ano, jiná aplikace by na to měla být… košík se na to nehodí, protože pak stejně chcete dohledat jiné eshopy, kde je to levnější… :) proto by takovou službu mělo nabízet zbozi.cz, heureka.cz apod ;)
Ano, to je správný přístup, aplikovat v IT postupy z běžného světa. Jak těžké je pro vás psát příspěvky napoprvé? A píšete je stylem psacího stroje (jednou napsané už nejde vzít zpět), nebo stylem tužky na papír (dovolíte si gumovat a přepisovat)? Necháváte si v textu pro jistotu mezery, abyste dokázal kdyžtak něco málo doplnit, nebo to už ze zvyku píšete na první pokus? Opravdu vás obdivuji, já příspěvky na počítači píšu špatně, občas ten text opravím nebo upravím, dokonce i vypouštím nebo připisuji slova. Uznávám, je to ode mně barbarské, protože při psaní tužkou na papír taková možnost není. Kéž by více lidí bylo jako vy a přestali tak s programy dělat věci, které v reálném světě nejdou.
ááá, další obchodní manažer :-D
teď sem pletete něco jiného, ale dobře – když píšu krátké příspěvky – neopravuji, když píšu něco dlouhého, píšu to v texťáku na locale a pak teprve vložím na net ;)
Teď ale zpět k tématu eshop
– souhlasím že eshop typu alza, kde otočej pár mega denně, by pro své klienty mohl dělat různá rozšíření… pokud se tu ale bavíme o běžných eshopech, furt si stojím za svým :) je to jednoduché a praktické řešení, pokud provozovatel eshopu bude chtít něco víc, proč ne, ale ať šáhne do peněženky
– stále si stojím za názorem, že zbozi a heureka a podobné servery by měly mít tyto aplikace, o kterých mluvíte a bylo by to rozhodně praktičtější, než v každém eshopu zvlášť. On totiž typický čech (bfu) otevře prohlížeč s domovskou stránkou (která je seznam), klikne na zboží a tam napíše, co hledá :) najde si tam jednu z nejlevnějších nabídek, přejde na eshop a pak požaduje většinou co nejrychlejší „odbavení“ – tzn. vložit do košíku (čímž skočí do košíku), kliknout na „objednat“, zadat adresu, potvrdit, dostat email a čekat na pošťáka :)
daleko víc mě opravdu štve třeba na alze, když vyberu řazení podle ceny a přejdu do jiné kategorie, že je tam zase řazení jejich – sakra proč? to si jeden select nemůžou připnout k session?
Stát se to samozřejmě může, protože jeden košík si naplním třeba v práci nebo ve škole a pak přijdu domů, mám jiný počítač/prohlížeč a začnu plnit druhý košík a pak se teprve přihlásím.
Proto se raději přihlašuji hned, abych viděl, jestli tam mám rozdělanou „práci“ z minula, nebo jsem přihlášený pořád na obou místech (pokud to ten web podporuje).
S článkem souhlasím, ale je to jen „jedna věc z tisíce“. Připadá mi, že u nás v Čechách je web hotový, když funguje, zatímco v USA, Německu a jinde se také někdo zamyslí, jak co nejvíce zpříjemnit uživatelům jeho používání. To pozdní přihlášení není žádná geniální myšlenka, pouze se Amazon snažil, aby se jejich web dobře používal. A kdyby se chtěl snažit český vývojář nějakého podobného webu u nás, také by to tak udělal. Přitom to není jen o tom, že Amazon do vývoje svých WWW stránek investuje řádově více peněz (tam bych možná zařadil jejich nakupování na jedno kliknutí, to už je trochu „nad standard“).
Jeden příklad za všechny:
Měl jsem několik (asi 8) .cz domén u Forpsi (Internetu CZ). Byly zřízeny ve stejný den, tak také ve stejný den vyprší roční poplatky. Forpsi mi pošle 8 e-mailů a začne mne osmkrát upozorňovat na platbu. Musím se přihlásit na jejich stránky, osmkrát ZAŽÁDAT o prodloužení, POČKAT (desítky minut) na 8 výzev o platbu, zadat 8 platebních příkazů a pak si pečlivě zkontrolovat, že mi došlo všech 8 potvrzení o zaplacení/prodloužení domény (opět desítky minut). Celkový čas 2 hodiny, čistý čas 20 minut. A to můžu být rád, že Forpsi platby přijaté v rámci stejné banky nezpracuje až třeba druhý den.
Joker.com mi v podobném případě pošle mail, že končí platnost osmi domén a když se na jeho základě přihlásím na jejich WWW stránky, tak je tam (mimo jiné možnosti) i tlačítko ve smyslu „prodloužit všechny domény, které brzy vyprší“ – jednou kliknu, zadám číslo karty, objeví se OK a můžu se jít věnovat jiným věcem. 3 minuty?
na otazku ale preco byt prihlaseny – je tu jeden dovod – ‚click to buy‘. zvyka sa na to velmi rychlo, tato featura sa mi hodne paci.
podobne to riesi aj apple. na zaciatku som velmi protestoval, preco musim davat svoju kartu pri registrovani appleid. teraz sa usmievam ako jednoducho idu nakupy z appstore-u – bez zbytocnych kravin a hlavne rychlo.
inak nie som od fachu web dev/design, ale s tym amazonom si to vystihol presne, aj s tym in-place editing-om.
Ja si delsi prispevky pisu v textaku, vetsinou si je chci stejne schovat, popř. verzovat. Pak je nakopiruju. Vy asi nepamatujete vypadky spojeni, co?
Na „dvoufazove“ session funguje snad uz od pocatku LinkedIn. Ma session, ktera vydrzi mesice a umoznuje cteni (i privatnich dat) a teprve ve chvili, kdy chcete udelat nejaky „zapis“ a zjisti, ze session je „moc stara“, tak vyzaduje opetovne zadani hesla. Jedine co je k tomu potreba je u session znat jeji stari (bud lze vychazet z casu od loginu nebo casu oziveni session/aktivity uzivatele).
A to, ze nekomu pri postu zmizi prispevek, je jen o lenosti programatora, ktery si nedokaze POSTnuta data docasne ulozit, aby je pak po prihlaseni nebo registraci opet pouzil.
Shop je specificka vec, kde se da fungovat az na zaverecny krok bez prihlaseni. Nedovedu si ale na podobnem principu predstavit treba freemail, redakcni system ci blog, socialni sit a jakykoliv admin :)
A jeste jedna vec. Data prihlaseneho uzivatele jsou diky jmeno+heslo prenositelna mezi pocitaci a prohlizeci. Jako okukany anonym mam data svazana s konkretnim prohlizecem (i kdyby byla na serveru). Muzu s klidem odejit z prace, doma pustit svuj pocitac a clanek dopsat, kosik doplnit a dokoncit objednavku. Proto mam radsi prihlaseni predem a jistotu, ze data nezmizi a ne pozdeji a svazana na jeden jediny prohlizec, na jedinou neprenositelnou cookie.
Diky za clanek, prinutil k zamysleni :-). Jinak co se tyka wordpressu – tak ten automaticky po urcitem casovem intervalu uklada drafty, takze o rozepsany blogpost jsem jeste neprisel ;-)
Je zajímavé, kolik diskutujících vidí přihlášení jen černobíle anonym vs. přihlášený a z toho pak vznikají problémy synchronizace mezi více počítači, ztracené, vysypané košíky nebo zdvojené košíky a podobní strašáci.
Přitom v článku se výslovně zmiňuje polopřihlášený stav, tj. identifikovaný, ale neověřený uživatel, takže tyto problémy jsou vlastně mimo téma. I když se nepříhlásím, e-shop si mě bude pamatovat z minula a rozpracovaný košík mi uloži k mému loginu a najdu ho tam, i když přijdu k jinému počítači… Jediný problém nastává, když přijdu k počítači, kde jsem ještě nebyl, nebo kde byl naposled v e-shopu přihlášen někdo jiný — ale to řeší nějaká ta záložka „Můj účet“ nebo např. když tolika lidem záleží na ukládání košíku, asi se hodí i tlačítko „Uložit košík“, kde už je vhodné ověřit identitu uživatele.
V podstatě jde o takovou dvoustupňovou autentizaci, kde nějak balancujeme mezi pohodlím a bezpečností… Mně se líbí, když to funguje takhle:
Přihlášený jsem pořád (relace nevyprší) a klidně z víc počítačů najednou. Je to pohodlné, nejsou problémy s košíky, protože je jen jeden, navíc společný, ať už se připojím odkudkoli. A kdyby se k počítači dostal někdo nepovolaný, nenapáchá moc velké škody – leda se může podívat, co jsem v minulosti nakupoval (když mi to bude nějak extra vadit, tak se můžu vždycky ručně odhlašovat).
A když mám plný košík a chci odeslat objednávku a zaplatit, musím tu platbu autorizovat – přes PayPal, eBanku, 3D Secure atd. V ten okamžik se skutečně pozná, že u toho počítače sedím já a že se má zboží opravdu zabalit a poslat na moji adresu.
Potom není potřeba vymýšlet nějaké „polopřihlášení“ a zároveň je to bezpečné (na rozdíl od zadávání čísla karty + CVV kódu, což je naprosto stupidní způsob placení).
Jej, to mě trochu mrzí, že jsem tenhle článek i diskuzi minul, nicméně ještě jedna rychlá poznámka (hodně toho už bylo řečeno).
Souhlasím, že je celkem jedno, jestli je uživatel přihlášený nebo „polopřihlášený“, nicméně můj případ byl, že jsem na Amazon vlezl z nového počítače a z jejich pohledu jsem byl anonymní uživatel. V tu chvíli bych čekal, že bude jejich zájmem mě co nejdříve dostat do přihlášeného (nebo polopřihlášeného) stavu, a ačkoliv je na homepage několik odkazů, které ve výsledku vedou k cíli, nechápal jsem, proč jednoduše není „Sign in“ odkaz ale jen prostý text. Takže mě potěšilo, že to amazon.com „fixnul“ – a amazon.co.uk asi používaj pro A-B testování :)
Díky. Pojďme tedy od tvého konkrétního příkladu, který byl jen odrazovým můstkem k úvaze, dál: Zájmem Amazonu by mohlo být mít uživatele co nejdřív identifikovaného. To je možné – pokud třeba personalizovaná doporučení zvyšují míru konverze, tak určitě.
Já ale přemýšlím jako „tabula rasa“ nad tím, proč by se měl chtít uživatel přihlásit. Představ si „naprosto naivního uživatele“, který přijde na e-shop. Z jakého důvodu by měl chtít „být přihlášen“? Racionálně taková touha nedává smysl – v obchodě obvykle vstoupím dovnitř, a první, co dělám, je, že vybírám zboží. Proč bych se měl, u všech všudy, „přihlašovat“?
V reálu se uživatelé e-shopů přihlásit chtějí, ale jsem přesvědčen, že ta touha je dána především tím, že po něm „všude“ přihlášení vyžadují, takže jim to nepřipadá nijak podivnéů je to situace, co znají, a praxe jim říká, že tak získají nějakou výhodu. Viz okolní diskuse tady všude.
„Přihlášený“ má výhody, ovšem běžně používaný model „přihlaš se, a pak uvidíš výhody“ (=tj. takový, kde člověk „hledá odkaz k přihlášení“) mi připadá třeba pro e-shop méně praktický než model „tady vidíš, co nabízíme přihlášeným, a když to chceš, tak se přihlaš“ (tam uživatel hledá, co chce doopravdy udělat).
V podstatě mě napadá jen jediný psychologický důvod, proč by se člověk měl chtít „přihlásit“ dřív než bude „vybírat a nakupovat“ (tedy proč by hledal „SIGN IN“) – chce si potvrdit status „ne-obyčejného“ návštěvníka. Něco jako vytáhnout u vchodu do obchodu kartu „věrného zákazníka“ a moci si vzít za to jasně žlutý košík namísto oranžového, jaký mají všichni ostatní. Praktický význam to pro člověka nemá, ale má dojem, že vstoupil „někam, kde ho znají“.
Já paušální povinné přihlašování nesnáším (jsem rád za eshopy, kde můžu nakoupit bez registrace), ale když nějaký shop nebo obecně web funguje inteligentně jako Amazon nebo třeba Google a jejich znalost mojí historie vylepšuje výsledky nakupování / hledání, mám racionální důvod chtít být co nejdříve přihlášený. Nemusíš se s tím ztotožňovat, ale mně osobně to smysl dává :)
Ad „v obchodě obvykle vstoupím dovnitř, a první, co dělám, je, že vybírám zboží. Proč bych se měl, u všech všudy, „přihlašovat“?“
Rozlišoval bych dva případy:
1) Když tam nejsem registrovaný, tak se skutečně přihlašovat nechci – otravuje mne to, musel bych vyplňovat spoustu údajů… prostě se chci jen projít po obchodě a podívat se, jestli mají něco zajímavého – až pak se případně zaregistruji (vyplním nějaké údaje), abych mohl dokončit nákup. V tomhle případě s tebou souhlasím: jako uživatel se nechci přihlašovat a nic mi to nepřináší.
2) Už jsem tady nakupoval a registraci tu mám – pak se skutečně můžu chtít přihlásit, protože jsem si např. minule dal nějaké věci do košíku a teď jsem se po zralé úvaze rozhodl, že si je skutečně koupím – tak je přece nebudu hledat v regálech znova, ale prostě jen vezmu ten košík, který jsem minule nechal ležet u pokladny (a minule to bylo na jiném počítači, takže se nejde spoléhat na nějaké „polopřihlášení“ nebo košík v cookies či anonymní session), nebo tam mám nějakou slevu a chci vidět ceny se slevou (nebudu si to přece přepočítávát v hlavě, když to za mě může dělat počítač), nebo tam chci mít svoje řazení/filtrování zboží (podle ceny, výrobce, data… nevyhovuje mi to výchozí a chci mít svoje, na které jsem zvyklý), nebo mám v tom obchodě nějaký „kredit“ a chci vědět, kolik můžu utratit (a ne to zjistit až úplně na konci, že se nevejdu do rozpočtu), nebo nabídky šité na míru – nebudou mi tam nabízet nějaké blbosti, ale věci, o které můžu mít zájem atd. atd.
Těch důvodů může být spousta a liší se podle konkrétního obchodu a jeho funkcionality – nicméně asi společné u všech bude ten „rozdělaný košík“.
Ad „přihlaš se, a pak uvidíš výhody vs. tady vidíš, co nabízíme přihlášeným, a když to chceš, tak se přihlaš“
Ten druhý přístup se často implementuje tak, že uživatel klikne na odkaz/tlačítko a až pak zjistí, že pro něj (jakožto anonyma) je tato funkce nedostupná a musí se registrovat/přihlásit (vyzvednout ověřovací dopis na poště, vyplnit číslo kreditky nebo jakýkoli jiný opruz). Uživatel je pak zklamaný (nedostal, co čekal – asi jako když klikne na odkaz a tam se dozví, že „stránky jsou ve výstavbě“), následně znechucený (když se to opakuje) a pak odejde/nenakoupí. Kromě toho mi to přijde jako dost nefér přístup ze strany provozovatele toho webu.
A přitom to jde zkombinovat, mít výhody obojího a jednat se návštěvníky na rovinu – odkazy a tlačítka tam budou, ale budou nějak odlišená, aby na první pohled bylo vidět, že jsou jen pro registrované (v desktopových aplikacích jsou to typicky zašedlé ikony, které značí, že v dané chvíli nejsou dostupné). Uživatel nebude zklamaný, nebude si připadat podvedený – ale zároveň ho informujeme o těch úžasných skvělých funkcích, které může mít, když se zaregistruje.