„Cron mi nějak neběhá.“ Klasická věta, která ve WordPress světě může znamenat cokoli od špatně nastavené WP_SITEURL, přes loopback zablokovaný Cloudflarem, až po fatal error v callbacku, který nechal viset transient doing_cron. WP-Cron totiž není skutečný scheduler — je to pseudo-cron závislý na návštěvnosti webu a HTTP loopbacku, se všemi pastmi, které si dokážete představit. Tenhle článek je hloubkový průchod jeho vnitřnostmi: co se reálně děje při spawn_cron(), kde vznikají race conditions, proč selhává a čím ho v produkci nahradit.

AI code review zvládá první průchod — shrnout diff, najít rutinní vzory a upozornit na chybějící test. Jako náhrada lidského review ale neobstojí: data ukazují vyšší abandonment a často nízký poměr signálu k šumu. Nasazení proto stojí na pravidlech, úzkém mandátu a měření, ne na výběru dodavatele.

OpenTelemetry v JavaScriptu má smysl hlavně v Node.js: stabilní jsou traces a metrics, logs zůstávají ve vývoji a browserová instrumentace je experimentální. SDK ale není architektura observability. Sampling, sanitizaci citlivých atributů, kardinalitu i export má držet Collector, ne samotná aplikace.

Více agentů musí být rychlejší než jeden, ne? Miodrag Todorović z JigJoy postavil baro – CLI, které paralelně spouští pět Claude sezení místo jednoho – a postavil ho proti novému příkazu /goal v Claude Code. Čekal jasnou výhru paralelismu. Místo toho prohrál v čase, v tokenech i v kvalitě výsledného kódu. Z analýzy tří konkrétních selhání ale vyšel jeden nečekaný závěr: problém nebyl v koordinaci mezi agenty, ale v rozhodnutích, která padla ještě před tím, než se kdokoli z nich probudil. Oprava trvala 200 řádků kódu – a v odvetě baro porazilo /goal o 4 minuty.

Na jaře 2026 už WebGPU není jen záležitost Chromia nebo preview buildů. Chrome, Edge, Safari i Firefox ho dodávají v produkčních verzích, ale ne na stejných platfórmach a ne se stejnými limity. WebGPU navíc podle aktuální charty pracovní skupiny nemíří z Candidate Recommendation do W3C Recommendation. Pro vývojáře je proto důležitější konkrétní podpora, fallbacky a limity paměti než formální status standardu.

Cursor 3.0, rozpad Windsurfu a Claude Code jako Unix utilita. Srovnání tří přístupů k AI editoru: architektura, benchmarky, ceny, vendor lock-in a co data skutečně říkají o produktivitě vývojářů.

Kliknete na „Update“ a za chvíli je hotovo. Jenže co se přesně stalo? WordPress stáhl balíček, přepsal stovky souborů, upravil databázi — a na pár vteřin váš web zmizel pro všechny návštěvníky. Většinou to proběhne bez problémů. Ale když se to rozbije, chcete přesně vědět kde a proč. Pojďme si celý proces rozebrat od začátku do konce.

V únoru 2025 vyzval Anthony Fu, autor populárních nástrojů kolem Vue, Nuxtu a Vite, ekosystém k opuštění duálního publikování npm balíčků a přechodu na ESM-only. S odstupem více než roku je jasné, že měl pravdu – a že se ekosystém posunul ještě rychleji, než sám čekal. Node.js dnes umí require() i na ESM moduly, podíl balíčků s podporou ESM přesáhl třetinu a komunita označuje rok 2026 za „rok plné adopce ESM“.

AI coding tools automatizují přesně tu práci, na které se vývojáři dřív učili. Krátkodobě výhra, dlouhodobě problém: juniorská kariérní cesta se zužuje a celý obor přichází o přirozený způsob, jak vychovávat seniory.

Cloudflare během dubna 2026 složil kompletní infrastrukturní stack pro AI agenty: lehá V8 prostředí, cloudové prohlížeče, privátní síťová vrstva se strojovou identitou. Je to sázka na to, že cloud postavený pro webové aplikace nestačí pro miliardy efemérních session AI agentů.