Cloudflare v cache svého DNS resolveru 1.1.1.1 drží přes 250 miliard položek, takže i úspora jednoho bajtu na položku se počítá. Pěti úpravami toho, jak jsou záznamy uložené v paměti, se týmu podařilo zmenšit jednu položku o 56 % a napříč celou flotilou uvolnit zhruba 100 terabajtů RAM, aniž by to stálo výkon.

Veřejný zátěžový test eDokladů přinesl zdánlivě protichůdný výsledek: aplikační servery odpovídaly v milisekundách, zatímco část lidí čekala desítky sekund. Za hlavní omezení závěrečná analýza DIA označila vstupní bránu, jejíž automatické škálování nestačilo na náhlý náběh provozu. Test zároveň ukázal, proč samotný generátor HTTP požadavků nenahradí identity skutečných uživatelů a jejich zařízení.

Zelená devadesátka z PageSpeed Insights se skvěle vyjímá v prezentaci pro klienta. O tom, jestli web někoho reálně zdržuje, ale řekne překvapivě málo. Pojďme si projít, co skóre doopravdy počítá, proč se rozchází s daty od skutečných uživatelů a jak si postavit měření, kterému se dá věřit.

Cloudflare otevřel zdrojové kódy Cloudflare OS – platformy, kterou si přes rok testoval sám na sobě a která má dát každému zaměstnanci ve firmě AI agenta rozumějícího interním systémům, procesům a datům. Klíčové na celém řešení není samotné psaní kódu agentem, ale bezpečnostní model postavený na nulovém výchozím přístupu a takzvaných Gatekeeperech, které hlídají nejen to, jaká data agent smí číst, ale i kam se dál mohou dostat.

Tento web navštívilo 1 247 lidí.“ Blikající číslice ve stylu tachometru, logo TOPlistu pod patičkou, návštěvní kniha o dvě řádky níž. Devadesátá léta a začátek nultých nechávaly návštěvnost viset přímo na stránce – veřejně, pro každého. Dnes je stejné číslo schované v administraci, pod přihlášením a za souhlasem s cookies. Co se vlastně stalo mezi tím?

Python nemusí zpracovávat data na backendu. S Pyodide lze CPython a pandas spustit přímo v prohlížeči a výsledný nástroj nasadit jako statickou stránku. Na profilovači CSV ukážeme, jak si JavaScript s Pythonem předají soubor, proč výpočet patří do web workeru a na jaké limity tento přístup naráží.

Přesně před pětatřiceti lety, 6. srpna 1991, oznámil Tim Berners-Lee v diskusní skupině alt.hypertext, že existuje něco jako World Wide Web. Tehdejší web neměl obrázky, styly ani skripty. Měl necelé dvě desítky značek a jediný úkol: propojit dokumenty. Co všechno jsme od té doby přidali, co se nám po cestě ztratilo a proč se dnes čím dál větší část oboru vrací k tomu, že samotné HTML umí překvapivě mnoho?

Sémantické hledání nevyžaduje nákladnou vektorovou databázi. Pro 9 tisíc titulů stačí 36 MB pole v paměti a skalární součin v Go s latencí pod 10 ms – tady jsou naměřená data i pasti z provozu.

Na desetihodinovém letu bez připojení postavil Dmitri Lerko s lokálním modelem analytický nástroj. Co lokální AI pro vývoj přinese, kolik stojí a kde její výhody končí?

Výkonnostní propast mezi Pythonem a ostatními jazyky se za poslední rok a půl skoro zavřela. Dnešní modely zvládají Rust i Go srovnatelně dobře. Když jim ale volbu necháte, sáhnou stejně po Pythonu. A u knihoven je to ještě výraznější: mezi funkčně srovnatelnými balíčky je až 84procentní rozdíl v kvalitě generovaného kódu. Proč to tak je a co s tím.