O autorovi: Webový vývojář zaměřený na technickou část uživatelského rozhraní, polovina studia Shortcat, kodér Scuk.cz. Píše odborný blog Vzhůru dolů a jako @machal tweetuje. Hlavně ale radostně znavený taťka ročního Honzíka, příležitostný cyklista, milovník hor a „medvěd prašivej”.

Github Tree Slider a historie procházení stránek úplně jinak

O téhle kodérské inspiraci jsem už se už krátce zmínil na blogu,
ale pro vás jsem připravil ilustrativnější obrázek tohoto uživatelsky
efektivního, ale i efektního způsobu procházení historií vpřed a vzad.

Technologicky
jde o kombinaci AJAXu, HTML5 History API a CSS3 Transitions. A CSS část
řešení kde je historie procházení uložená v boxech uložených vedle
sebe, mě zaujala:

Inspirací
pro kodéra je tady celá řada. Umím si třeba představit weby, kde předem
napravo od aktuálního viditelného obsahu načítám obsah, u kterého
předpokládám, že na na něj bude uživatel pokračovat. Procházení
nerozvětvených webů pak bude velmi rychlé.

CSS reset není kodérský kyslík

 Pro mě nejdůležitější řádek nového resetovacího CSS Erica Meyera
obsahuje toto poselství: „USE WITH CAUTION AND TEST WITH ABANDON”. Ano,
Meyer reset je užitečným a hojně používaným kusem CSS. Jenže často
používaným bezhlavě a špatně. A jeho autor to ví.

 Vezměme
to popořádku: každý prohlížeč má tovární nastavení CSS trochu jiné —
skoro žádný kodér neví jaké, proč taky. Proto vznikly resetovací
stylopisy, které hodnoty nulují, a CSS frameworky, které je nastavují na
nějakým způsobem zdůvodněné hodnoty. A — skoro žádný kodér (včetně
autora článku) přesně neví, proč a jak.

 To
máme rovnou tři ezoterické vrstvy a ještě jsme ani nezačali pracovat.
Zvláštní, že se kodéři tak málo modlí! Dobře, trochu přeháním. Jsem si
ale jistý, že situace, kdy je možné nejen framework, ale také resetovací
CSS pro pohodlí kodéra přeskočit, je častější, než by se mohlo zdát. A
pokud bude mít šéfredaktor dostatek trpělivosti, brzy toto téma rozvedu
zde na Zdrojáku.

 Klídek v mainstreamu — půlrok na Macovi

 Nejsem
si jistý, jestli bych čtenáře uměl a chtěl přesvědčovat o jedinečných
kvalitách Apple notebooků. Pochyb mám sice méně než radostných témat,
ale viděli jste někdy švadlenku opěvovat svůj šicí stroj? I počítač je
jen prostředek, na kterém děláme svoji práci.

 Nicméně
— jako uživatel Windows jsem byl posledních několik let v části světa
moderních webových technologií, ve které se pohybuji, v neustále se
zužující minoritě. Skok do mainstreamu se mi vyplatil a širší základna
lidí řešících podobné problémy je znát.

 Bourání mýtu, že vše, co potřebujete znát, se týká webdesignu a technologií

 Patříte-li
k těm co denně čtou několik článků o technických aspektech webdesignu,
třeba jste trochu unavení a snad by vám i prospěla přestávka. Co vy na
to? Adama Gebriana znáte z posledního WebExpo. Tamní přednáška pro mě
byla výbornou reklamou na dvě jeho podstatnější díla — rozhovory s lidmi
kolem architektury v pořadu Bourání a AG–ENTův blog. Dvě rozbušky pro explozi inspirace, alespoň v mé hlavě.

Co by vám nemělo uniknout?

1. Bourání s Josefem Pleskotem o světonázoru, jeho projekci do osobních témat a jejich aplikaci při práci architekta
2. Grafický designér Petr Babák o potřebě designéra být u vzniku projektu, uzavřenosti profesionálních komunit a potřebě facek zvenčí
3. „Na designu mě nejvíc baví cesta k pochopení osobnosti a organizace zadavatele” — Tomáš Celizna — zatím myslím jediný webový designér v Bourání
4. „I don’t always know what I’m talking about but I know I’m right.” nechá Adam Gebrian říct Muhammada Aliho, když píše blogpost Informace nebo názor?

 Jaký je můj světonázor a jak ho aplikuji ve své práci?

 Prostá otázka, ale dnes si na ni neumím odpovědět. Pokud jste na tom podobně, odkážu vás na Web Design Worldview Center. Píše webdesignér s křesťanským viděním světa – Matthew Griffin.

 Jste také ateisté? Nebojte, pokud máte hlavu otevřenou, vyskočí vám v Griffinově sérii velká řada otázek. Jedna z nich třeba zní: nejsou autority našeho oboru často jen velmi dobrými techniky spíše než lidmi s rozhledem? Je to dobře? A chceme být také takoví?

 Někteří
webdesignéři racionálně a vědecky hledají jedinou pravdu o tom jak weby
vytvářet. Je to správné? Není někdy lepší koncept centrální pravdy
opustit s respektem k subjektivnímu vidění tématu? Na závěr tedy odkaz na
článek pana Griffina  o postmoderně.