Kdo dělal weby kolem roku 2003, tu větu zná. Stála drobným písmem v patičce a byla to vlastně omluva napsaná předem: u mě to funguje, jinde nic neslibuji.

AI agenti za tři týdny přepracovali dekompilovaný kód Street Fighteru III: 3rd Strike a podle metriky CodeScene dosáhli nejvyššího možného skóre kvality. Shoda s původní verzí se ověřovala přehráváním herních záznamů a porovnáním hashe herního stavu po každém snímku. Taková kontrola je přísnější než běžné testy, zachytí ale jen to, co do hashe vstupuje.

Napsat nové pravidlo do PHP CS Fixeru nebo PHP_CodeSnifferu je za trest. David Grudl to zkusil kvůli jedinému řádku `use function` a místo pravidla z toho vznikl nový nástroj DressCode, postavený nad stromem, který ze zdrojáku nic nezahodí. Ukážeme si, jak ho nasadit, nastavit a zapojit do práce AI agenta.

Anthropic nahradil Git ve svém hlavním monorepozitáři vlastním systémem Scion. Důvodem je prudký nárůst změn vytvářených s pomocí AI agentů: zatímco v květnu 2026 firma začleňovala přibližně 2 500 změn denně, v září jich bylo přes 30 000. Nový systém přesouvá správu historie na server, omezuje stahování nepotřebných dat a zrychluje přípravu kódu pro testování. Nejde však o univerzální náhradu Gitu.

Vlastní VPS může nahradit část služeb, za které vývojáři platí na platformách jako Vercel nebo Heroku. Nástroje Coolify, Dokploy a Kamal zjednodušují nasazování aplikací v Docker kontejnerech, každý ale jiným způsobem. Podíváme se na jejich rozdíly, náklady i provozní rizika a ukážeme si, kdy se vlastní hosting vyplatí.

Autoři SQLite používají místo Gitu vlastní systém Fossil. Kromě kódu v něm mají wiki, hlášení chyb i projektový web a mohou sledovat cestu opravy od pracovní větve až do vydané verze.

Kdo dnes napíše display: grid a za minutu má hotový třísloupcový layout, těžko si představí, jakou akrobacii to stálo před pětadvaceti lety. Webové stránky tehdy držely pohromadě vnořené tabulky, průhledné obrázky o velikosti jednoho pixelu a pevná víra, že to nikdo neotevře v jiném prohlížeči. Pojďme si připomenout, jak to fungovalo, proč to fungovalo a proč jsme s tím museli skončit.

Než přišly lajky, sdílení a algoritmické feedy, měl skoro každý osobní web dole odkaz „Zapsat se do knihy návštěv“. Byl to jednoduchý formulář a textový soubor na serveru. A přesto v něm najdeme skoro všechno, co později vyrostlo do podoby sociálních sítí.

Před čtyřmi lety Google podporu JPEG XL z Chromu odstranil. Teď formát vrací s dekodérem v Rustu, který vznikl na popud vývojářů Firefoxu. AVIF přitom může nabídnout menší soubory a bezeztrátový WebP rychlejší dekódování. JPEG XL má jiné přednosti: velkou fotografii dokáže zobrazovat už během stahování a staré JPEGy zmenší bez další ztráty kvality. Vedle historie jeho návratu se podíváme na výsledky srovnání, bezeztrátovou kompresi i praktické nasazení jednotlivých formátů na webu.

Kdo se webem zabýval na přelomu tisíciletí, zná ten pohled: stránka se načte a místo české věty se na ní objeví změť znaků jako ą, ľ a ». Nebyla to chyba monitoru ani písma. Byl to následek války, která se na českém internetu vedla po dlouhá léta. Šlo v ní o zdánlivou maličkost: jak do jednoho bajtu vměstnat písmeno „ř“. Podívejme se, kdo v ní proti komu stál, proč ji nešlo vyhrát a jak skončila.