Nadpis je literárním ekvivalentem kuchyňského koření. Okořeníte-li pokrm nedostatečně, výsledek bude mdlý, nezáživný a málokdo nabízenou krmi zkonzumuje do mrtě. Když už, tak bez radosti a spíše z musu, aby neurazil hostitele.

A pak přišel den, kdy se jako houby po dešti vyrojily SEO agentury s neodolatelnou nabídkou. „Leze vám na nervy vaše konkurence? Dosahuje lepších pozic ve výsledcích vyhledávání než váš web? Máme řešení! Pošleme ji na druhou stranu v Seznamu i Google! Platíte až po dosažení výsledku!“ A to byl definitivní konec SEO.

Vyhledávacímu gigantovi s nesmyslným názvem Google se opět podařilo rozdmýchat vášně a způsobit vrásky na čele nejen SEO expertům, ale i majitelům či provozovatelům webů. Na první pohled to vypadá, že vzala za své jedna z posledních jistot v oboru SEO (optimalizace pro vyhledávače).

Svět internetu je věrným odrazem světa skutečného. Tam i tam najdeme lidi slušné, pracovité a poctivé, ale také vykutálené vykuky, zlodějíčky, podvodníčky a neumětely. Ovšem o podvodníka (třeba) z Aše v reálném životě nezakopnete, protože pocházíte (třeba) z Ostravska. Na internetu je ale hned vedle. Jak se bránit?

V poslední době se začínají jako houby po dešti objevovat nejrůznější „automatizované měřiče síly SEO“, které se tváří jako velmi exaktní analyzátory faktorů, ovlivňujících kvalitu stránky. Ve skutečnosti lze o výsledcích těchto měřičů přinejlepším pochybovat, a ještě lépe je ignorovat. Proč?

Kolikrát jste se už setkali s lidmi, co vám nabízeli „zapnutí SEO“, co vám psali o výměně odkazů kvůli SEO, co po vás chtěli, abyste jim na webu „zajistili SEO“ a co se oháněli slovy jako PageRank a Black hat SEO? A u kolika z nich jste měli pocit, že opravdu vědí, o čem mluví? Kolika z nich byste svěřili svůj web?

Otázka, kterou si položí každý majitel webové prezentace, za niž zaplatil nezanedbatelný peníz, zní: „Jak zařídím, aby naše stránky nikdo nezkopíroval?!“ Kdyby někdo sestavil žebříček nesmyslných činností, bude určitě „vymýšlení protikopírovacích opatření“ minimálně v první desítce. Hned za sestavováním podobných žebříčků.

Škodolibější čtenáři si otázku z titulku již zodpověděli. Umím si představit jadrné podstatné jméno, které použili. Ti už dále číst nemusí, ale připraví se o krátký výlet do internetové historie. Také se nikdy nedozvědí, co se skrývá pod pojmem blogerské války. Jak a proč vzniklo „komentářové harakiri“. Co znamená „digitální trojkombinace.“ Nepochopí také, proč by Albert Einstein nad Twitterem ohrnul nos.

Neexistuje snad webdesigner, který by jednoho dne nebyl postaven před zásadní problém, jak nejlépe představit světu svou dosavadní práci. Zatímco vytvořit webovou prezentaci pro zákazníka, který mívá velmi konkrétní představu o její výsledné podobě, je hračka a šedivá rutina, tvorba portfolia vlastního bývá noční můrou z Web Street.