V minulém článku o datovém úložišti Amazon S3 jsme si popisovali naprosté základy práce s cloud hostingem, konkrétně jednou jeho součástí – datovým úložištěm. Dnes si popíšeme jinou součást, a to vlastní virtuální server. A protentokrát změníme i poskytovatele, místo zaběhnutého Amazonu a jeho AWS, u nichž je spuštění virtuálního serveru přece jen o něco těžkopádnější, tentokrát využijeme Rackspace a jeho relativně novou službu Mosso Cloud.

Mosso nabízí tři základní služby: Cloud Sites, Cloud Files a Cloud Servers. První služba, Cloud Sites, nabízí za základní cenu 100 USD měsíčně virtuální server, běžící na Linuxu či Windows, s 50GB diskového prostoru, nainstalovaným serverovým software, s online rozhraním a dalšími funkcemi (např. „podpora pro přeprodávání“). Během několika minut tak získáte v podstatě obdobu managed serveru.

Cloud Files jsou obdoba minule popisovaného úložiště S3. Jsou o něco lacinější než S3 (je vidět, že Rackspace nastavili obchodní politiku u Mosso jako „konkurenční k Amazonu AWS“) a nabízí jednu nezanedbatelnou výhodu – obsah můžete šířit přes CDN síť Limelight, aniž byste platili cokoli navíc. Bohužel, Limelight zatím neumožňuje přistupovat k souborům přes vlastní doménu (viz minule popisovaný CNAME „hack“ u S3) a neumožňuje vytvořit „adresářovou strukturu“ (ačkoli i to je u S3 vlastně fígl). V Mosso na tom však, dle vyjádření, pracují, ale než to vyřeší, tak budou mít vaše soubory adresu „http://cdn.clou­dfiles.mosso.com/c123456­/soubor.jpg“

My se dnes budeme zabývat třetí službou z portfolia, a tou jsou Cloud Servers.

Co nabízí Cloud Servers?

Důležité číslo, které nás bude zajímat, je 730,5. To je totiž průměrný počet hodin v měsíci (rok má 365,25 dní, v jednom „ideálním měsíci“ je tedy (365,25 / 12) dní, krát 24 hodin…) Toto číslo nás bude zajímat proto, že cloud servery většinou odvíjejí své účtování od „spotřebovaného strojového času“. Nejnižší tarif Cloud Serveru začíná na serveru s 256MB RAM a 10GB diskem, jehož hodina provozu stojí 0,015 USD. Tedy jeden a půl amerického centu. Pokud takový server bude v systému nainstalovaný (tj. poběží nebo bude ve stavu „shutdown“) celý měsíc, tak vychází cena na 0,015×730,5 =­10,9575 USD za měsíc. Jak je vidět, je cena více než srovnatelná s běžným webhostingem. (Na druhou stranu je pravda, že virtuální cloud server je „holý“ server, který si musíte spravovat sami.) Na druhé straně cenového spektra jsou pak virtuální servery s 8GB či 16GB RAM a s diskovým prostorem 160, resp. 320GB, ovšem jejich provoz vyjde patřičně dráž – na nejsilnější variantu si připravte necelý dolar za hodinu provozu, na osmigigovou verzi pak 48 centů na hodinu provozu.

Samozřejmostí je škálování výkonu nahoru i dolů. Když přijde sezónní výkyv, můžete přesunout svou aplikaci na menší stroj, nebo ji můžete naopak snadno připravit na vyšší zátěž. Pokud tedy s nějakým projektem začínáte, je tento způsob ideální – není třeba mít hned od počátku „velké oči“ a platit obrovský nevyužitý výkon, ani se trápit tím, že se váš projekt rozjede rychleji a vy mu budete muset pořídit silnější stroj.

U Cloud servers, podobně jako u jiných cloud hostingů, máte svá data uložena v úložišti, na virtuálním serveru běží jen OS a vlastní aplikace. Tuhle instalaci můžete mít rovněž zazálohovanou v úložišti. Pokud je potřeba spustit další server nebo pokud stávající server havaruje, můžeme spustit nový virtuální stroj s požadovanými parametry, a jako „obraz disku“ zvolit zálohu OS+aplikace z úložiště. Pokud chceme pouze změnit výkon, není třeba vytvářet nový server, ale lze jej změnit „on the fly“.

Při zřizování virtuálního serveru si můžete vybrat z několika různých distribucí – v tuto chvíli to jsou: CentOS 5.2, Gentoo 2008.0, Debian 5.0, Fedora 10, CentOS 5.3, Ubuntu 9.04, Arch 2009.02, Ubuntu 8.04.2 LTS, Ubuntu 8.10 a RH EL 5.3 (za příplatek 3 centy za hodinu).

Spouštíme cloud server

Jakmile si u Mosso založíme účet (je opět zapotřebí kreditní karta, z níž budou placeny každý měsíc reálné náklady), je spuštění vlastního virtuálního serveru otázka deseti minut. Nevěříte? Pojďme si to názorně ukázat.

Nejprve se přihlásíme do adminského rozhraní:

Z menu si vybereme položku Hosting. Zde se spravují Cloud Files i Cloud Servers. Vybereme si Cloud Servers.

Žádné servery nám neběží. Klikneme proto na tlačítko New server. Systém po nás bude chtít nějaké informace o tom, jaký by server měl být. Vybral jsem nejmenší variantu (256MB / 10GB), pojmenoval jsem ho „zdrojak“ a jako systém jsem pro tuto demonstraci zvolil Debian (vy si můžete vybrat takový, který se líbí vám, samo sebou).

Po kliknutí na Add Cloud Server se zobrazí stránka s přehledem, kde můžete sledovat, jak postupuje spouštění serveru.

Než jsem ořízl a uložil screenshot, byl server spuštěný a stránka se změnila na definitivní přehled:

Vidíme některé základní operace, co můžeme se serverem udělat (otevřít konzoli, rebootovat, znovu nainstalovat, změnit heslo apod.), vidíme i stav serveru, jeho IP adresu a další informace. V tuto chvíli nám běží čistý linuxový stroj, a bude potřeba jej doinstalovat do požadované podoby. Můžeme k tomu použít konzoli nebo vlastního SSH klienta – např. PuTTY:

Přihlásíme se jménem root a heslem, které se objevilo při instalaci (taky přišlo e-mailem). Po přihlášení jsem použil následující příkazy:

apt-get update

aptitude install apache2 apache2.2-common apache2-mpm-prefork apache2-utils libexpat1 ssl-cert

aptitude install libapache2-mod-php5 php5 php5-common php5-curl php5-dev php5-gd
php5-imagick php5-mcrypt php5-memcache php5-mhash php5-mysql php5-pspell php5-snmp
php5-sqlite php5-xmlrpc php5-xsl

/etc/init.d/apache2 restart 

Provedení těchto příkazů zabralo asi dvě minuty. Nakonec jsem ve /var/www vytvořil soubor test.php, který obsahoval jediný řádek: <?php phpinfo(); ?>. Otevřel jsem si prohlížeč a zkusil přistoupit na tu stránku přes IP adresu.

Vše, jak se zdá, funguje bez problémů. Od kliknutí na „Nový server“ po první odezvu od vlastního Apache/PHP stroje uběhlo asi deset minut. V tuhle chvíli máte tedy připravený vlastní server a můžete začít nahrávat vlastní skripty, spouštět vlastní aplikace a vůbec – dělat vše, co byste mohli dělat s vlastním linuxovým serverem a plným SSH přístupem.

Co dál?

Život serveru u skutečného projektu by teprve začínal, život našeho testovacího cloudserveru „zdrojak“ v tuto chvíli skončil (opravdu, nepokoušejte se připojit na tu IP adresu a zkoušet heslo, co je vidět na screenshotu, server běžel celkem asi 20 minut). U skutečného serveru by následovaly ještě další akce, například nastavení záloh nebo nastavení DNS záznamů.

Na tomto místě bych rád znovu upozornil, že cloud hosting není rovnocenná náhrada za běžný webhosting. Pokud se chystáte spustit například blog na WordPressu, není cloud hosting tou nejlepší volbou. Ne že by nebyl použitelný, to samosebou je, ale je to takový „kanón na vrabce“, na němž běžná aplikace, navržená pro LAMP prostředí standardního webhostingu, nevyužije ty největší přednosti cloudů – elasticitu výkonu, možnost důsledného oddělení dat od aplikace, naprostou kontrolu nad serverem a silnou distribuční síť.

Dnes jsme si názorně a krok za krokem ukázali, jak lze spustit virtuální server u cloudhostingové firmy. Zvolili jsme jednoho z novějších poskytovatelů, kteří nabízejí jednoduchou instalaci, okamžité spuštění a velmi zajímavou cenu, která konkuruje i cenám za webhosting či VPS. Příště si ukážeme, jak zvládnout podobný úkol se službami Amazon AWS.