Django, webový framework napsaný v Pythonu, staví na principech maximální produktivity a znovupoužitelnosti. Neustále se vyvíjí a začíná se stávat populárním i mezi českými webovými vývojáři. Pojďme se podívat na jeho historii, základní vlastnosti a instalaci krok za krokem v prvním díle tohoto seriálu.

Dnes si projdeme nastavení vytvořeného projektu a vyzkoušíme si rozběhat svou první aplikaci. K tomu budeme potřebovat přidat položku do seznamu URL, nějaký jednoduchý pohled a šablonu.

Databáze je základem každého většího webu. Django umožňuje vytvářet databázové modely a pracovat s jejich daty pomocí ORM přístupu. Abychom si to mohli vyzkoušet, představíme si větší aplikaci, kterou budeme postupně budovat.

V minulém díle jsme se naučili ukládat záznamy do databáze, dnes se je naučíme odtamtud vybírat, upravovat a mazat. Rovněž si ukážeme vazby mezi tabulkami a několik tipů, týkajících se databázového modelu Djanga.

Automaticky generovanou administraci lze označit za killer feature Djanga. Umožňuje uživatelům jednoduše přidávat, upravovat a mazat data v projektu, aniž bychom museli programovat vlastní správcovská rozhraní. V dnešním článku si ukážeme, jak takové administrační rozhraní v Djangu vytvořit.

Projekt jsme na konci minulého dílu zanechali ve stavu, ve kterém správci mohou pohodlně upravovat data z našich databázových modelů. Nyní se naučíme, jak tato data prezentovat návštěvníkům webu.

Používání generických pohledů, které jsme si představili minule, je pohodlné, ale u složitějších prezentací dat si s nimi bohužel nevystačíme vždy. Proto se v dnešním díle podíváme na několik netriviálních příkladů pohledů a šablon.

Pomocí formulářů uživatelé zadávají data do aplikace. Manuální zpracovávání formulářů ale bývá pro programátory hodně otravné. Django naštěstí umožňuje formuláře generovat a zpracovávat, což programátorům usnadňuje život. V článku se na zpracování formulářů v Djangu podíváme podrobněji.

Občas potřebujeme nějaký obsah zpřístupnit pouze určité sortě návštěvníků. Abychom návštěvníky odlišili, musí se autentizovat pomocí identifikačních údajů, což může být například uživatelského jméno a heslo. Django má v sobě zabudovanou podporu takovéto autentizace a také máme možnost autorizovat přístup pomocí přístupových práv a skupin.

Kromě textových dat můžeme poskytnout možnost uživatelům vkládat do aplikace binární data v podobě souborů. V dnešním pokračování seriálu o frameworku Django se zaměříme právě na tato data, konkrétně na obrázky a jejich náhledy.