Taky je vám už skoro špatně ze slov, co se objeví, stanou se z nich módní pojmy a najednou je používá kdekdo, od vašeho šéfa po vaši matku? Tak v tom případě uveďte své sáčky pro případ nevolnosti do pohotovostní polohy, protože následující článek s pokusem odhadu web trendů se jimi bude jen hemžit.

Známe to všichni: našli jsme řešení problému, které by nám ušetřilo spoustu času, práce, peněz… Jdeme s ním, celí nadšení, za kolegy či za nadřízeným, a za deset minut se vracíme jako opaření. Co se stalo? Právě nám zařízli náš nápad nějakou osvědčenou protinápadovou technikou.

K čemu vlastně máme všechny ty bezpečnostní politiky v prohlížečích? Vždyť jen brzdí kreativitu a nutí vývojáře vymýšlet obezličky a hacky, kterými je více či méně důmyslně obejít… Mají smysl, nebo byste taky všechny tyhle bezpečnostní opatření, které každého jen obtěžují, zakázali?

Víte, co byl JESPR? A víte, jaké problémy způsoboval? Dnes se JESPR vrací z druhé strany, a na významu tak nabývá opět Zlaté webdesignérské pravidlo. Že nevíte, které z té řady zlatých pravidel mám na mysli? Přece to jediné, které si opravdu zaslouží být pravidlem, a ne dogmatem. To o uživateli a jeho prohlížeči.

Celá řada webových aplikací, kancelářskými počínaje a některými utilitami konče, by mohla fungovat lokálně, tedy běžet plně v prohlížeči, protože server teoreticky nepotřebují. Ve skutečnosti jej potřebují, a ještě nějaký čas potřebovat budou. Co přesně brání přesunu aplikací do webových prohlížečů?

Pokud se podíváme na tvorbu webových aplikací z nadhledu, zjistíme, že možná mnoho věcí, které pokládáme za základ webařiny, během několika let ztratí svou fundamentální pozici. POZOR: Ke čtení tohoto textu potřebujete schopnost chápat nadsázku a dívat se na neochvějné pravdy vlastní práce z nadhledu.

Před týdnem jsme si na tomto místě povídali o tom, jak přílišná kreativita, nespoutaná sebekázní, může být na překážku tvůrčímu procesu. Chválili jsme jednoduchost. Dnes pochválíme složitost a vytváření komplikovaných a drahých věcí. Rozpor? V černobílém a doslovném světě možná; ve skutečném nikoli.

Obecně se věří, že úspěch v kreativní profesi, mezi které patří i velká část softwarové vývojařiny, je přímo úměrný kreativitě. Tedy že čím víc nápadů, tím líp. Bohužel to neplatí tak doslova; mnohem důležitější bývá schopnost své nápady ukočírovat a kreativitu omezit. Nebo alespoň najít někoho, kdo nám ji omezí.

Nástup domácích počítačů v 80. letech doprovázel BASIC. Tento jazyk, zatracovaný a proklínaný generacemi učitelů a teoretiků, měl na rozšíření počítačů do domácností lví podíl a setkal se s ním snad každý, kdo se v té době ke klávesnici posadil. Ať se nám to líbí nebo ne, byl tehdy symbolem prvního kontaktu s programováním.

Za okny je podzim, sychravé a zadumané roční období, jako stvořené pro vyprávění horrorových příběhů o zombiích, umrlcích a řízení vývoje webových projektů. Pojďme si tedy jeden takový hrůzyplný příběh, z něhož běhá mráz po zádech, převyprávět. A nezapomeňte, že děsivá pravda je tam někde venku!