Článek původně vyšel na autorově webu Je čas.

Pro známé HTML elementy (na rozdíl od neznámých) mají prohlížeče své výchozí CSS předpisy.

Příklad výchozích hodnot

Různé prohlížeče mají trochu odlišné výchozí CSS.

Následující obsah CSS pravidel pochází z W3C specifikace:

html, address, blockquote,
body, dd, div, dl, dt, fieldset, form,
frame, frameset, h1, h2, h3, h4, h5, h6, 
noframes, ol, p, ul, center,
dir, hr, menu, pre   { display: block; unicode-bidi: embed }
li              { display: list-item }
head            { display: none }
table           { display: table }
tr              { display: table-row }
thead           { display: table-header-group }
tbody           { display: table-row-group }
tfoot           { display: table-footer-group }
col             { display: table-column }
colgroup        { display: table-column-group }
td, th          { display: table-cell }
caption         { display: table-caption }
th              { font-weight: bolder; text-align: center }
caption         { text-align: center }
body            { margin: 8px }
h1              { font-size: 2em; margin: .67em 0 }
h2              { font-size: 1.5em; margin: .75em 0 }
h3              { font-size: 1.17em; margin: .83em 0 }
h4, p, blockquote, ul, 
fieldset, form, 
ol, dl, dir,
menu            { margin: 1.12em 0 }
h5              { font-size: .83em; margin: 1.5em 0 }
h6              { font-size: .75em; margin: 1.67em 0 }
h1, h2, h3, h4,
h5, h6, b,
strong          { font-weight: bolder }
blockquote      { margin-left: 40px; margin-right: 40px }
i, cite, em,
var, address    { font-style: italic }
pre, tt, code,
kbd, samp       { font-family: monospace }
pre             { white-space: pre }
button, textarea,
input, select   { display: inline-block }
big             { font-size: 1.17em }
small, sub, sup { font-size: .83em }
sub             { vertical-align: sub }
sup             { vertical-align: super }
table           { border-spacing: 2px; }
thead, tbody,
tfoot           { vertical-align: middle }
td, th, tr      { vertical-align: inherit }
s, strike, del  { text-decoration: line-through }
hr              { border: 1px inset }
ol, ul, dir,
menu, dd        { margin-left: 40px }
ol              { list-style-type: decimal }
ol ul, ul ol,
ul ul, ol ol    { margin-top: 0; margin-bottom: 0 }
u, ins          { text-decoration: underline }
br:before       { content: "\A"; white-space: pre-line }
center          { text-align: center }
:link, :visited { text-decoration: underline }
:focus          { outline: thin dotted invert }

@media print {
  h1            { page-break-before: always }
  h1, h2, h3,
  h4, h5, h6    { page-break-after: avoid }
  ul, ol, dl    { page-break-before: avoid }
}

Proč resetovat?

Cílem CSS resetu je sjednotit výchozí pravidla napříč prohlížeči, protože různé prohlížeče mohou mít trochu jiné výchozí hodnoty. Nebo nastavit nějaký jednotný základní vzhled.

Ohledně CSS resetování jsou čtyři možnosti:

1. všechno vynulovat,
2. sjednotit odlišné vlastnosti,
3. přednastavit nějaké universální hodnoty,
4. neresetovat.

Hvězdičkový reset

* {
  margin: 0; 
  padding: 0
}

Jelikož hlavní rozdíly bývaly v hodnotách margin a padding, výše uvedený předpis je všem elementům sjednotí tím, že je vynuluje. A to, co se týče délky zápisu CSS pravidel, velmi stručně.

Kromě toho se tento postup může hodit CSS začátečníkům, kteří ještě pořádně neví, jaké výchozí hodnoty daný element má. Vyresetováním všeho mají jistotu, že se projeví jen vlastnoručně přidané marginy a paddingy.

Dále je na první pohled na stránce patrné, které elementy je ještě potřeba nastylovat. Nevýhodný je naopak fakt, že zapomenuté elementy budou špatně vypadat – lepší výchozí hodnoty než žádné.

Hrozba nenávratného rozhození formulářů už není v dnešní době moc reálná (pokud se neresetuje i border nebo background, což rozhodí systémový vzhled formulářových prvků).

Konkrétní reset / normalizace

Kromě resetování úplně všeho je možné pečlivě vyjmenovat elementy s různými styly a ty sjednotit napříč prohlížeči.

To dělá třeba normalize.css. Výhoda je, že elementy, u kterých by se dalo smířit s výchozím vzhledem, není třeba po vynulování zvnovu deklarovat. Nevýhodné je pravděpodobné zanášení CSS spoustou předpisů, které se na stránce nevyužijí a obecně používání CSS, které není 100% pod kontrolou.

Sjednocení univerzálními hodnotami

Další způsob je před psaním samotných CSS pravidel připojit CSS přepisy sjednocující hodnoty ve všech prohlížečích nastavením na nějaké použitelné hodnoty.

Existují hotová řešení (bývají součástní CSS frameworků – Semantic UI, Kraken nebo Bootstrap), jejichž použitím se získá shodný vzhled napříč prohlížeči a většinou i v nějaké hezčí podobě, než bývají výchozí CSS.

Nevýhody jsou znečištění CSS spoustou zbytečného kódu, který se buď nepoužije, nebo stejně následně přepíše. Kromě toho podobně jako u čistého CSS je vhodné znát výchozí hodnoty daného frameworku, když je bude potřeba přepisovat.

Neresetovat

Nakonec je i řešení nic předem neresetovat a rovnou psát vlastní CSS pravidla. Jak bylo naznačeno, hodí se k tomu znalost výchozích hodnot (nebo větší trpělivost při ladění v různých prohlížečích).

Shrnutí

Těžko obecně určit nejlepší postup. Volba by měla záviset na konkrétním použití.

1. Vyhovuje-li výchozí styl nějakého FW, nemá většinou smysl vynalézat kolo, ale je vhodné framework použít.
2. Naopak v případě, že cílový vzhled frameworku vůbec neodpovídá potřebnému vzhledu, moc se jeho použitím nezíská a  uživatelé jen budou muset stahovat zbytečná data navíc. Kromě toho se snadno zapomene na přestylování obsahu ladícího k frameworku, ale neladícího k webu.
3. Je třeba zvážit, zda normalizace neřeší jen nepoužité elementy nebo sjednocuje jen elementy, co by se stejně přestylovaly — typicky třeba velikost a odsazení nadpisů, často i seznamy nebo formuláře. Podobně u hvězdičkového resetu je teoreticky zbytečné elementy vynulovat, když se stejně vlastní hodnoty později přepíší vlastními.

Odkazy jinam

• Six Revisions: The Best CSS Reset Stylesheets – seznam různých CSS resetů