Nabídka AI editorů se za posledních dvanáct měsíců výrazně změnila. Cursor vydal verzi 3.0 s rozhraním postaveným mimo VS Code. Windsurf přišel za 72 hodin o zakladatele a část technického týmu. Claude Code se z experimentálního CLI agenta stal produkt, který podle odhadu SemiAnalysis generuje čtyři procenta commitů na veřejném GitHubu. Pro vývojářské týmy volba mezi nimi přesahuje otázku produktivity: je to rozhodnutí o vendor lock-inu, datovém perimetru a tom, kde se bude odehrávat jejich každodenní práce.

Jak se Windsurf rozdělil mezi Google a Cognition

Ještě v červnu 2025 vypadala struktura trhu přehledně: Cursor jako nejrychleji rostoucí fork VS Code, Windsurf (původně Codeium) jako jeho nejbližší konkurent s vlastním IDE a agentním režimem Cascade, GitHub Copilot jako výchozí volba velkých organizací. Během čtyř dnů v červenci 2025 se tohle rozložení rozpadlo.

OpenAI měla Windsurf koupit za zhruba tři miliardy dolarů. Transakce ztroskotala v kontextu IP vztahů mezi OpenAI a Microsoftem. Google DeepMind následně najal zakladatele Varuna Mohana a Douglase Chena spolu s částí výzkumného týmu a současně uzavřel licenční dohodu v hodnotě 2,4 miliardy dolarů na část technologie. Cognition, tvůrce Devina, o čtyři dny později koupila zbytek: značku, IP, přes 350 enterprise zákazníků, 82 milionů USD ročních tržeb a zaměstnance, které Google nenajal. Přesnou cenu Cognition nezveřejnila. Původní aktiva, lidé a produktová kontinuita se tak rozdělily do několika směrů: Windsurf 2.0 pod Cognition, Antigravity (nové IDE Mohanova týmu z Google DeepMind) a pluginy pro VS Code a JetBrains.

Pro každého, kdo zvažuje investici času a peněz do AI editoru, je to podstatný signál: produkt, který si dnes vyberete, nemusí za rok existovat v současné podobě. Cognition sama píše, že chce schopnosti Windsurfu integrovat do svých produktů, takže budoucí podoba IDE je nejistá. Windsurf ke květnu 2026 nabízí modely SWE-1.5 a SWE-1.6, integraci Devina jako cloud agenta, autocomplete bez limitu v každém plánu a volbu z externích modelů od Anthropic, OpenAI a Googlu přes adaptivní model router.

Editor, který se mění v orchestrátor agentů

Cursor za poslední rok výrazně překročil hranici forku VS Code. Verze 3.0 z 2. dubna 2026 přinesla nové rozhraní nazvané Agents Window, které Michael Truell v oznámení výslovně popisuje jako „postavené od základu, ne z VS Code“. Agents Window a klasické IDE běží souběžně a uživatel mezi nimi přepíná, ale nové rozhraní je jasně to, kam Cursor směřuje investice. Verze 3.2 z 24. dubna přidala /multitask pro asynchronní subagenty, multi-root workspaces a TypeScript SDK.

Cursor přitom forkem VS Code zůstává. Specializovaný tým průběžně přebírá upstream změny, obvykle se zpožděním několika týdnů za Microsoftem. Od konce 2025 čelí rostoucímu tlaku: Microsoft postupně zablokoval vlastní rozšíření (Pylance, Remote SSH, C# Dev Kit, Live Share, v dubnu 2025 i C/C++) v distribucích mimo oficiální VS Code. Thomas Froment z Eclipse Foundation napsal rozsáhlou analýzu, proč je forkování VS Code architektonicky problematické. Cursor doporučuje alternativy jako BasedPyright a clangd, ale pro C++ vývojáře to představuje reálnou překážku.

Druhou podstatnou novinkou je vlastní model. Composer 2, spuštěný 19. března 2026, je MoE architektura s 200 000 token kontextem a skórem 61,7 % na Terminal-Bench 2.0. Den po vydání ovšem analytici z API hlaviček zjistili, že Composer 2 stojí na open-source modelu Kimi K2.5 od Moonshot AI, což Cursor v oznámení neuvedl. Aman Sanger to později uznal jako chybu; Lee Robinson doplnil, že přibližně čtvrtina výpočetního výkonu v konečném modelu pochází z Kimi base a zbytek z vlastního tréninku. Pro uživatele Cursoru to má praktický dopad: Auto mode, který Composer 2 používá, je neomezený a nečerpá měsíční kredity. Externí modely (Claude, GPT-5.5, Gemini) jsou volitelné, ale čerpají z kreditového poolu za 20 dolarů měsíčně na plánu Pro.

Cursor s ročními tržbami přes dvě miliardy dolarů a probíhajícím jednáním o kole při valuaci kolem 50 miliard patří mezi nejrychleji rostoucí vývojářské nástroje. To ale neznamená neotřesitelnou pozici. Závisí na VS Code base (a tedy na Microsoftu), na modelech od přímých konkurentů (Anthropic provozuje Claude Code, OpenAI Codex) a nově na vlastním modelu postaveném na cizím open-source základu.

Utilita, která odmítá být produktem

Claude Code je odlišná kategorie. Boris Cherny, vedoucí inženýr projektu, ho v Latent Space podcastu definoval větou, která shrnuje celý přístup: „Claude Code is not a product as much as it’s a Unix utility.“ Záměrně nejtenčí možný harness, aby se každé zlepšení modelu okamžitě projevilo u uživatelů bez nutnosti aktualizovat produkt.

V praxi to znamená, že Claude Code nemá vlastní codebase indexing ve smyslu vektorového úložiště nebo RAG pipeline. Cherny říká, že rané prototypy RAG používaly, ale přepnuli na agentic search (grep, glob, find), protože to fungovalo lépe v benchmarcích i v praxi. Kontext se mezi relacemi neukládá na backendu. CLAUDE.md slouží jako centrální paměť projektu. Oproti Cursoru, který posílá kód na vlastní backend kvůli embeddings a ukládá vektory do Turbopuffer, je tohle zásadně odlišný přístup k datům uživatele: co Claude Code přečte přes grep, po skončení relace neexistuje.

Ke květnu 2026 Claude Code v2.1.x podporuje až deset paralelních subagentů s vlastními kontextovými okny, Plan mode přepínající mezi plánováním a implementací, hooks pro lifecycle eventy, headless mode přes claude -p, oficiální GitHub Action, Agent SDK v TypeScriptu i Pythonu a milionový kontext na Opus 4.7 bez příplatku. Nástroj bez grafického rozhraní je ze všech tří nejlépe programaticky ovladatelný.

Ekonomika je ale jiná než u konkurence. Claude Code nemá self-hosting ani volný výběr modelového backendu; běží přes Anthropic modely, případně přes podporované cloudové platformy jako Bedrock nebo Vertex. Pro týmy stojí Team Premium 100 dolarů za seat při ročním účtování (měsíčně 125), minimum pět míst. Přístup ke Claude Code se v průběhu dubna 2026 měnil: Anthropic nejprve načas odebral Claude Code z Pro plánu za 20 dolarů, pak to po vlně reakcí vrátil, a některé zdroje naznačují, že od konce dubna Claude Code získal i Team Standard za 20 dolarů za seat. Aktuální stav je třeba ověřit na claude.com/pricing. Simon Willison celou epizodu popsal pod titulkem „Claude Code confusion“, což přesně vystihuje problém: Anthropic mění cenovou strukturu rychleji, než ji stačí komunikovat. Head of growth Amol Avasare přiznal, že subscription cena je výrazně dotovaná. Thorsten Ball ze Sourcegraph Amp k tomu poznamenal, že 200 dolarů měsíčně „není reálná cena těchto tokenů“.

Kontrast mezi Cursorem a Claude Code sahá hlouběji než k rozhraní. Cursor chce být místo, kde vývojáři tráví den: editor, orchestrátor agentů, vlastní model, integrace s GitHub, Linear, Slack. Claude Code naopak zůstává záměrně tenký, aby se model mohl rychle zlepšovat bez produktového tření.

Co benchmarky skutečně měří

Srovnávat Cursor, Claude Code a Windsurf na základě benchmarkových tabulek je lákavé a zavádějící současně. Většina čísel totiž měří kombinaci modelu a harness, a oddělit jeden od druhého je téměř nemožné.

Nejhodnotnější srovnání publikoval v únoru 2026 Augment Code: spustili tři agenty (vlastní Auggie, Cursor a Claude Code) na 731 úlohách SWE-bench Pro se stejným modelem Claude Opus 4.5. Výsledky: Auggie 51,80 %, Cursor 50,21 %, Claude Code přibližně 49,75 %. Rozdíl zhruba dvou procentních bodů při identickém modelu ukazuje, jak moc záleží na orchestraci a jak málo na pouhém výběru nástroje. Augment z toho vyvozuje závěr ve prospěch vlastního harness (prodávají ho), ale metodika je transparentní a princip stojí.

METR v únoru 2026 přidal kontext: ani Claude Code, ani Codex CLI nepřekonávají defaultní scaffoldy, které METR standardně používá. Custom harnessy spotřebují víc tokenů, aniž by zlepšovaly výsledky v METR setupu. Morph na identických úlohách s Claude Sonnet 4.5 změřil, že Claude Code spotřebovává 4,2× víc tokenů než Aider výměnou za 7 až 10 procentních bodů přesnosti. To je obchodní rovnice, kterou si musí vyhodnotit každý tým sám.

Nejdůležitější studie ale stojí mimo srovnání nástrojů. V červenci 2025 METR publikoval kontrolovaný experiment (arXiv:2507.09089) se šestnácti zkušenými open-source vývojáři, kteří pracovali s Cursorem a Claude 3.5/3.7 Sonnet. Před experimentem predikovali zrychlení o 24 %. Po experimentu tvrdili, že byli o 20 % rychlejší. Skutečný naměřený výsledek: zpomalení o 19 %. Mezera mezi vnímaným a skutečným výkonem je konzistentní napříč podskupinami. V únoru 2026 METR přiznal, že replikovat studii je stále obtížnější: „výrazně víc vývojářů odmítá účast, protože nechtějí pracovat bez AI.“

Studie má limity: šestnáct vývojářů na zralých open-source projektech, kde mají průměrně pět let zkušeností a 1 500 commitů. Pro greenfield projekt nebo neznámou codebase může rovnice vypadat jinak. Je to ale jediný kontrolovaný experiment v oboru a jeho nejsilnější zjištění se netýká rychlosti: týká se toho, jak špatně vývojáři odhadují vlastní produktivitu s AI. DORA Report 2025 a data z Faros AI (22 000 vývojářů) přidávají týmovou perspektivu: 90 % adopce AI nástrojů, ale současně 242,7 % nárůst incidentů na pull request a 54 % víc bugů na vývojáře. Stack Overflow Survey 2025 doplňuje, že důvěra v přesnost AI výstupů klesla ze 40 % v roce 2024 na 29 %.

Kdo co vlastní a kolik to stojí

Pro Cursor platí 20 dolarů měsíčně na plánu Pro (s kreditovým poolem na modely), 60 za Pro+, 200 za Ultra, 40 za seat v Teams. K ceně patří podstatný detail: pokud nemáte zapnutý Privacy Mode, Cursor smí ukládat váš kód a používat ho k tréninku vlastních modelů. U účtů založených po 15. říjnu 2025 navíc platí, že data se mohou sdílet i s poskytovateli modelů. Pro Teams je Privacy Mode defaultně zapnutý, individuální uživatelé si ho musí zapnout sami. Claude Code stojí 20 dolarů za Pro (sdíleno s chatem), 100 a 200 za Max plány, v týmovém plánu 100 za Premium seat při ročním účtování (měsíčně 125). Windsurf v březnu 2026 zdražil Pro z 15 na 20 dolarů a přidal Max za 200; Teams stojí 40 za seat. Cursor a Windsurf jsou pro jednotlivce cenově srovnatelné, Claude Code je v týmovém prostředí nejdražší.

Pro enterprise s compliance požadavky je podstatnější jiná osa. Windsurf v enterprise nabídce uvádí Docker Compose, Helm, hybridní i plně on-prem deployment s napojením na vlastní LLM endpointy na AWS Bedrock, Azure OpenAI nebo Google Vertex AI, plus FedRAMP High ATO. Po akvizici Cognition stojí za to ověřit aktuálnost této nabídky přímo s vendorem. Claude Code žádný self-hosting nemá; nejbližší ekvivalent je deployment přes Bedrock nebo Vertex ve vlastním cloud accountu. Cursor self-hosting nepodporuje vůbec.

Vendor lock-in se projevuje u každého nástroje jinak. U Cursoru: proprietární .cursor/rules, .cursorignore, .cursor/mcp.json a workflow v Agents Window jsou nepřenosné. Při migraci zpět do VS Code přijdete o vše, co Cursor 3 definuje. U Claude Code: plná závislost na Anthropic API a jeho dotovaném pricingu, který se může kdykoli změnit, jak ukázala dubnová epizoda. U Windsurfu: závislost na firmě, jejíž původní tým pracuje na konkurenčním produktu u Google DeepMind.

Co s tím dělat v praxi

Tři roky po vstupu LLM do vývojářského workflow stále chybí věrohodný nezávislý důkaz, že AI coding nástroje zkušené vývojáře systematicky zrychlují. Adopce je masivní (80 % podle Stack Overflow), důvěra klesá (29 %) a senior vývojáři se shodují na jednom: hodnota existuje, ale vyžaduje disciplínu kolem agentů.

Mike Mason z Thoughtworks pro to zavedl pojem harness engineering. Birgitta Böckeler ze stejné firmy to řekla otevřeně: agentní AI je často marketována jako řešení jakéhokoli problému v softwaru, což je slib, který není splnitelný. Andrej Karpathy na Sequoia AI Ascent v dubnu 2026 formuloval komplementární princip: „Můžete outsourcovat své myšlení, ale nemůžete outsourcovat své porozumění.“

Z praxe power-userů se za poslední rok vyprofiloval jeden dominantní vzorec: kombinace IDE a CLI agenta. Mitchell Hashimoto, autor Ghostty, pouští stejný prompt v Claude Code i Codex CLI na paralelních checkoutech a vybírá lepší výsledek. Steve Sewell z Builder.io opustil Cursor ve prospěch Claude Code na komponentě v Reactu o 18 000 řádcích, kterou žádný editor s AI neuměl aktualizovat. Armin Ronacher v ročence „A Year of Vibes“ popsal cestu z Cursoru na Claude Code workflow s 90+ % AI-written kódu pro novou firmu.

Cursor (nebo Windsurf) se osvědčuje tam, kde IDE přidává hodnotu: greenfield prototyping, práce s autocomplete, úpravy jednotlivých souborů a vizuální review diffů. Autocomplete Cursoru patří k nejsilnějším stránkám produktu. Claude Code často dává lepší výsledky na velkých refactorech, analýzách existujících repozitářů, dlouhých autonomních úlohách a automatizaci v CI/CD. Windsurf po akvizici ztrácí pozornost vývojářské komunity, ale jeho enterprise nabídka s FedRAMP certifikací a podporou on-prem deploymentu z něj dělá volbu pro regulovaná prostředí, kde Cursor ani Claude Code nenabízí srovnatelné řešení.

Pro vývojářský tým, který AI coding nástroje teprve zavádí, není hlavní volbou nástroj, ale provozní rámec: testy, review, sandboxy, logování, datové hranice a pravidla pro produkci. Racionální strategie začíná platformním standardem (GitHub Copilot Business pro celou organizaci kvůli IP indemnity) a selektivně přidává Cursor nebo Claude Code pro týmy, kde je produktivita měřitelná. SemiAnalysis odhaduje, že Claude Code do konce roku 2026 přesáhne 20 % veřejných GitHub commitů. Zda to bude dobrá zpráva, závisí víc na harnessech než na modelech.