Až vám příště někdo u piva začne líčit, jak umělá inteligence do pěti let sebere práci polovině národa, položte mu jednoduchou otázku: kolik zná telefonistek? Ještě před sto lety šlo o jednu z nejrychleji rostoucích profesí na světě. Statisíce žen propojovaly hovory ručně zapichováním kabelů do ústředen a odborníci vážně počítali, že při tehdejším tempu růstu telefonie bude ústředny brzy obsluhovat každá druhá Američanka. Pak přišla automatická ústředna a profese zmizela. Masová nezaměstnanost se ovšem nekonala, protože telefonní revoluce mezitím stvořila celá nová odvětví, od výroby přístrojů po telemarketing, a zaměstnala násobně více lidí, než kolik jich propustila.

Tento vzorec se v dějinách techniky opakuje s téměř únavnou pravidelností. A první data z trhu práce naznačují, že umělá inteligence jede podle stejného scénáře. Jen podstatně rychleji.

Bankomaty měly zničit pokladní. Bank je víc než kdy dřív

Nejcitovanějším příkladem technologického paradoxu jsou bankomaty. Když se v sedmdesátých letech začaly v USA masově nasazovat, zdál se osud bankovních přepážek zpečetěný. Stroj vydává peníze levněji, rychleji a nikdy nemá špatný den. Proč by tedy banky platily živé pokladní?

Výsledek zná dnes každý ekonom nazpaměť: počet zaměstnanců amerických bank v následujících dekádách rostl. Bankomaty totiž dramaticky zlevnily provoz poboček, takže se bankám najednou vyplatilo otevírat jich mnohem více. A pokladní, zbavení nekonečného počítání bankovek, se přesunuli k činnostem, které stroj neuměl, tedy k poradenství, prodeji hypoték a péči o klienty. Technologie nezrušila profesi, zrušila jen její nejnudnější část. Z pokladní se stala bankéřka.

Strach z techniky je ostatně starší než technika sama. Angličtí luddité na začátku devatenáctého století rozbíjeli mechanické stavy kladivy, protože v nich viděli zkázu svého řemesla. Z jejich pohledu měli pravdu, ruční tkalcovství skutečně zaniklo. Jenže textilní průmysl, který díky strojům vznikl, nakonec zaměstnal mnohonásobně více lidí, než kolik jich řemeslo živilo předtím. Levnější látky znamenaly větší poptávku, větší poptávka znamenala více továren, strojů, mechaniků a obchodníků. Kladiva ludditů dějiny nezastavila. Jen připomněla, že účet za pokrok bohužel nechodí všem stejně.

Stejný příběh vyprávějí traktory i tabulkové procesory. Když se v osmdesátých letech objevil elektronický sešit, američtí účetní propadali panice, protože stroj zvládl za vteřinu to, co člověk počítal celé odpoledne. A skutečně, rutinních účetních pozic ubylo. Jenže levné a rychlé počítání znamenalo, že si firmy mohly dovolit počítat mnohem víc věcí mnohem častěji. Vznikly celé nové obory finanční analýzy, controllingu a plánování, které dnes zaměstnávají násobky původních počtů. Excel účetní nezničil. Povýšil je.

Klíčové slovo zní: úlohy

Ekonomové se vzácně shodují v jedné věci. Technologie zpravidla nenahrazuje profese, nahrazuje úlohy. Na tomto rozdílu stojí celá debata o budoucnosti práce, a proto stojí za to se u něj zdržet.

Každá profese je svazkem desítek různých činností. Právník rešeršuje judikaturu, ale také vyjednává, uklidňuje klienty a odhaduje, co projde u konkrétního soudce. Novinář přepisuje rozhovory, ale také získává důvěru zdrojů a pozná, kdy mu někdo lže. Programátor píše kód, ale také se dohaduje s produktovým manažerem o tom, co vlastně zákazník doopravdy chtěl. Jazykové modely dnes brilantně zvládají první položku z každého seznamu. Na těch ostatních si zatím vylámou virtuální zuby.

Automatizace jedné úlohy přitom nemusí profesi oslabit, často ji naopak posílí. Když stroj převezme rutinu, člověku zbude čas na činnosti s vyšší přidanou hodnotou. A protože se výsledná služba zlevní, poptávka po ní vzroste. Přesně tohle se stalo pokladním, účetním i překladatelům. A přesně tohle se právě děje programátorům, kteří s pomocí AI asistentů nepíší méně softwaru, ale řádově více.

Povolání, která před pěti lety neexistovala

Kdo si chce udělat představu o profesích éry umělé inteligence, nemusí spekulovat. Stačí otevřít kterýkoli pracovní portál. Pozice jako promptový inženýr, trenér jazykových modelů, specialista na doladění modelů nebo anotátor dat před pěti lety prakticky neexistovaly. Dnes za ně firmy platí nadprůměrné mzdy a přetahují se o lidi, kteří je umějí.

Zajímavější než tyto zjevně „ajťácké“ role jsou ovšem profese vznikající na pomezí oborů. Auditor algoritmů zkoumá, zda model nediskriminuje uchazeče o úvěr nebo o zaměstnání. Evropský AI Act mu zajistil práci na dekádu dopředu, protože povinných auditů bude přibývat s každou novou kategorií rizikových systémů. Kurátor dat rozhoduje, na čem se model smí učit, což je paradoxně práce spíše pro knihovníka s právnickým vzděláním než pro programátora. Designér konverzačních rozhraní vymýšlí, jak má stroj mluvit s člověkem, aby působil užitečně, a ne strašidelně. A správce flotily autonomních agentů, což je profese stará sotva rok, dohlíží na desítky softwarových pomocníků, kteří samostatně vyřizují e-maily, objednávky a reporty, a zasahuje, když se některý z nich zasekne nebo utrhne z řetězu.

Statistiky zatím dávají optimistům za pravdu. Přes všechny poplašné titulky nezachytily úřady vyspělých ekonomik žádnou vlnu nezaměstnanosti způsobenou umělou inteligencí. Firmy, které nasadily jazykové modely ve velkém, hlásí spíše přeskupování lidí než jejich propouštění. Inzerátů požadujících zkušenost s AI nástroji navíc přibývá tempem, jaké pracovní portály nepamatují od nástupu chytrých telefonů. To samozřejmě není důkaz, že vše dobře dopadne. Je to ale silná indicie, že se trh práce chová podle historického vzorce, a ne podle katastrofických scénářů.

Většina nových povolání má přitom společného jmenovatele. Nevznikají navzdory nedostatkům technologie, nýbrž přímo z nich. Modely halucinují, a proto potřebujeme lidi, kteří jejich výstupy ověřují. Modely přebírají předsudky z dat, a proto potřebujeme auditory. Modely neumějí nést odpovědnost, a proto u každého důležitého rozhodnutí musí zůstat člověk s podpisovým právem. Nedokonalost strojů je, kupodivu, docela solidní zaměstnavatel.

Největší revoluce proběhne v obyčejných kancelářích

Nové názvy pozic jsou vděčné pro titulky, početně však představují jen špičku ledovce. Skutečná proměna trhu práce se odehraje jinde, totiž v tisících obyčejných profesí, které umělá inteligence nezruší, ale přestaví.

Marketér, který umí řídit generování kampaní a pozná, kdy stroj plácá nesmysly, udělá práci za celé dřívější oddělení. Právník s AI asistentem projde za odpoledne judikaturu, na kterou dřív potřeboval koncipienta a týden času. Lékař s diagnostickým modelem zachytí nález, který by unavené lidské oko přehlédlo. Učitel s jazykovým modelem připraví každému žákovi cvičení na míru, což dřív nebylo v lidských silách ani při nejlepší vůli.

Nejde o nové profese v pravém slova smyslu, spíše o nové verze těch starých. Právě zde se ovšem rozhodne, kdo na změně vydělá. Ekonomové pro to mají suchou poučku, která se hodí vytesat do kamene: práci vám nevezme umělá inteligence, ale člověk, který ji umí používat.

Přiznejme si i stinnou stránku

Byla by ovšem hloupost tvářit se, že proběhne bezbolestná výměna cedulek na dveřích kanceláří. Zaniknou celé kategorie činností postavených na rutinním zpracování textu a dat. Půjde o přepisy, jednoduché překlady, tvorbu šablonovitých textů a značnou část zákaznické podpory první linie. Lidé, kteří se jimi živí, budou muset jinam. A to je skutečný problém, který si zaslouží pozornost politiků víc než poplašné titulky o konci práce.

Historická zkušenost totiž říká ještě jednu, méně útěšnou věc. Nová pracovní místa nevznikají nutně tam, kde ta stará zanikla, ani pro tytéž lidi. Tkadlec z devatenáctého století se strojním inženýrem zpravidla nestal a novou práci našly až jeho děti. Jenže zatímco průmyslová revoluce dala společnosti na přizpůsobení dvě až tři generace, umělá inteligence nám dává roky. Otázka proto nezní, zda bude práce dost. Zní jinak: zvládneme rekvalifikace dostatečně rychle? A přestane vzdělávací systém připravovat studenty na úlohy, které mezitím převzaly stroje?

Česko má náskok i handicap zároveň

Český trh práce vstupuje do této proměny ve zvláštní pozici. Na jedné straně dlouhodobě trpí nedostatkem lidí. Nezaměstnanost se roky drží mezi nejnižšími v Evropě a firmy zoufale shánějí zaměstnance prakticky ve všech oborech. Automatizace tady nehrozí propouštěním, spíše slibuje zaplnit místa, na která se dlouhodobě nedaří nikoho najít. V tomto ohledu jsme na tom lépe než země, kde AI naráží na přebytek pracovní síly.

Na straně druhé stojí struktura české ekonomiky. Velký podíl rutinní výroby, subdodavatelských služeb a sdílených podnikových center znamená, že podíl snadno automatizovatelných úloh je u nás nadprůměrný. Firma, která dnes zaměstnává dvacet lidí na zpracování faktur, jich za pět let bude potřebovat pět. Zároveň ale bude marně shánět specialisty, kteří automatizované procesy nastaví, ohlídají a napojí na zbytek firmy. Ti se na trhu sami od sebe neobjeví a kdo je vychová, není zatím vůbec jasné.

Co s tím může udělat každý z nás už dnes

Pro jednotlivce je recept překvapivě prostý, i když ne pohodlný. Naučte se s umělou inteligencí pracovat dřív, než to bude povinnost. Nemusíte rozumět neuronovým sítím, stejně jako řidič nemusí rozumět spalovacímu motoru. Stačí zjistit, které úlohy ve vaší profesi už stroj zvládá, ty mu s klidným svědomím přenechat a uvolněný čas investovat do činností, kde má člověk pořád navrch, tedy do úsudku, vztahů a odpovědnosti. Půl hodiny experimentování týdně udělá za rok víc než jakýkoli certifikovaný kurz. Navíc vás na rozdíl od kurzu naučí i to nejcennější, totiž odhadnout, kdy stroji věřit a kdy si výsledek raději dvakrát ověřit.

Firmy by zase měly přestat počítat, kolik pozic mohou díky AI zrušit, a začít počítat, co nového mohou s uvolněnou kapacitou vytvořit. Banky s bankomaty to kdysi pochopily a vydělaly na tom. Firmy, které v AI vidí jen škrtací nástroj, dopadnou jako podniky, jež v devadesátých letech pochopily internet jako způsob, kterak ušetřit za poštovné.

Umělá inteligence je nástroj bezprecedentně schopný, ale pořád jen nástroj. Dvě stě let dějin automatizace ukazuje, že lidská ekonomika si vždy našla nové potřeby, nové služby a nové profese, často takové, o kterých se předchozí generaci ani nesnilo. Není důvod věřit, že tentokrát je všechno jinak. Je ovšem dobrý důvod se na změnu připravit. Protože rychlost, s jakou přichází, je opravdu bezprecedentní.