Přejít k navigační liště

Zdroják » Zprávičky » Nepřecházejte na NoSQL, když potřebujete SQL

Nepřecházejte na NoSQL, když potřebujete SQL

Zprávičky ‐ ‐ Databáze ‐

Nálepky:

Kolem NoSQL se v poslední době víří neustále pozornost, která v některých lidech může vzbudit dojem, že NoSQL je lék na všechno a že kdo nepoužívá nějakou NoSQL databázi, nejde s dobou. Leckdy tak někteří kvapně opouští SQL, aniž by si uvědomili a sumarizovali, co vlastně od databáze chtějí a potřebují. Následně jsou z NoSQL rozčarování a vrací se k SQL, jako například autor článku We’re back… so long, MongoDB, v němž popisuje své zklamání z databáze MongoDB. Důvody, které v článku uvádí, jsou následující:

  1. Neexistence transakcí (autor dokonce píše: „Transakce jsou pro mne velmi důležité“)
  2. Ztráta několika záznamů
  3. Nemožnost spojovat záznamy
  4. Neexistence schématu (autor píše: „Ačkoli to byl hlavní důvod, kvůli kterému jsem odešel od MySQL, je to i hlavní důvod, kvůli kterému se vracím.“)
  5. Nestabilní replikace
  6. Nestabilní verze

Nelze než souhlasit s komentářem na webu MyNoSQL: Pokud máte tyto požadavky, tak proč používáte MongoDB? Většina z důvodů, které autor uvádí, jsou totiž právě základními rysy neschémových NoSQL databází, a je na místě si položit otázku: Pokud potřebujeme transakce, spojovat záznamy a vyhovuje nám schéma, tak proč odcházet od SQL?

Komentáře

Odebírat
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hlasů
Karel Minařík

Dík za odkaz! Je to hodně o řešerši, kterou si (ne)udělali: v článku píšou, že se jim ztratily záznamy. Přitom to je přiznaná, nijak nezastíraná vlastnost MongoDB, že – na rozdíl třebas od CouchDB – nepovažuje pár zahozených záznamů za nějaký extra problém (viz http://nosql.mypopescu.com/post/392868405/mongodb-durability-a-tradeoff-to-be-aware-of)

Spacer.gif a tabulky v tabulkách: Jak se kdysi dělaly webové stránky

Kdo dnes napíše display: grid a za minutu má hotový třísloupcový layout, těžko si představí, jakou akrobacii to stálo před pětadvaceti lety. Webové stránky tehdy držely pohromadě vnořené tabulky, průhledné obrázky o velikosti jednoho pixelu a pevná víra, že to nikdo neotevře v jiném prohlížeči. Pojďme si připomenout, jak to fungovalo, proč to fungovalo a proč jsme s tím museli skončit.