Přejít k navigační liště

Zdroják » Zprávičky » Bylo by užitečné vnořování selektorů CSS?

Bylo by užitečné vnořování selektorů CSS?

Zprávičky ‐ ‐ Webdesign ‐

Elika Etemadová nedávno rozebírala připomínky k CSS3, které vzešly ze strany webdesignerské komunity (jedná se o delší, ale rozhodně zajímavé čtení).

Eric Meyer si vybral připomínku týkající se vnořených bloků selektorů a rozbírá ji ve svém článku CSS3 Feedback: Selector Blocks. Je jisté, že by tato vlastnost ušetřila webdesignerům trochu psaní, ale je skutečně potřeba? Co si myslíte vy?

Komentáře

Odebírat
Upozornit na
guest
5 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hlasů
KacerDonald

No to by bola bomba, co sa tyka poriadku ale aj bordelu, ktory by vnikol.
Ak to totiz pouzijem tak ako to chcel autor (link zo spravicky), je to super ale predstavte si, ze mate dlhodizny .css subor a hladajte co kde mate vnorene ;-)

Myslienka <div class="main" style="@import()..> nie je zla, dokonca by som povedal ze vinikajuca, ale to by som skor uz nechal pre CSS4 lebo nech uz konecne CCS3 je vonka! Lebo len sa o tom hovori, kde kto nieco implementuje, ale uz nech to je schvalene, a robme na CSS4, no nie?

xurpha

…ale aj bordelu, ktory by vnikol…
Ak to totiz pouzijem tak ako to chcel autor (link zo spravicky), je to super ale predstavte si, ze mate dlhodizny .css subor a hladajte co kde mate vnorene ;-)

Je zajímavé, že běžných programovacích jazycích to takto je odjakživa a žádný bordel v tom není…

Martin Michálek

Jasně, že by se hodilo. Poslední dobou rád používám něco jako


#pageid { 
 blah: blah;
}
    #pageid #content {
      blah: blah;
    }
    #pageid #nav {
      yada: yada;
    }

tedy „simuluju vnořování“ pomocí odsazení a zopakovaní rodičovského prvku. Přehlednosti určitě vnořování pomůže.

Osobně bych tomu dal ale prioritu č. 56 :-)

Peter Kahoun

1. Jsem pro. Pokud se člověk rozhodne používat tuto metodu, zavazuje se jaksi k pořádkumilovnosti a strukturovanosti. Mohlo by to podle mě vést k lépe čitelným zdrojákům, pokud čtenář není autor. Vyhledání potřebné definice by mohlo být snažší (umístění předvídatelnější) (zvláště pokud by vývojové prostředí podalo pomocnou ruku například generování stromu odkazů).

2. [jak si to tak představuji…] Přílišná hloubka větvení by komplikovala případné změny ve struktuře. Přemýšlet do jaké úrovně přesunout tuto definici…? Tady se dobrý sluha stává zlým pánem. Z nějakého důvodu se mi nejvíc líbí představa jen velmi omezeného vnořování. Opakování rodičovského prvku nepovažuji za významnou práci*, zjednodušení kódu mi nepřijde tak podstatné, jak ho asi vidí Eric Meyer.

* – opakování rodičovského prvku mi přijde nejbolestnější, pokud na sadu dětinských :-) prvků aplikuji stejné definice. Což podle mě mnohem intuitivněji (a bez matoucího vnořování) může řešit syntaxe typu #father [h2|h3|h4] {font-weight:fat}

3. Riziko chyb. Člověk omylem zavře dvě závorky místo jedné, a už je oheň na střeše. Nevím, jak by se nejlépe odhalovaly takovéto chyby.

Singular

No posla mna je to dobra vec, ktora by sa mohla vyuzit v DHTML editoroch CMS systemov, pretoze teraz sa musi specialne napr pre tinyMCE robit specialny css subor zapustreny v niecom ako .mce…

Takto by bol jeden subor pre konretny box a vnoreny na stranke a vnoreny v dhtml editore, takze zmena jedneho = zmena na oboch miestach

Rust pomohl vrátit JPEG XL do Chromu. Stačí to k úspěchu na webu?

Před čtyřmi lety Google podporu JPEG XL z Chromu odstranil. Teď formát vrací s dekodérem v Rustu, který vznikl na popud vývojářů Firefoxu. AVIF přitom může nabídnout menší soubory a bezeztrátový WebP rychlejší dekódování. JPEG XL má jiné přednosti: velkou fotografii dokáže zobrazovat už během stahování a staré JPEGy zmenší bez další ztráty kvality. Vedle historie jeho návratu se podíváme na výsledky srovnání, bezeztrátovou kompresi i praktické nasazení jednotlivých formátů na webu.

ISO, WIN, nebo MAC? Válka o kódování češtiny na webu

Kdo se webem zabýval na přelomu tisíciletí, zná ten pohled: stránka se načte a místo české věty se na ní objeví změť znaků jako ą, ľ a ». Nebyla to chyba monitoru ani písma. Byl to následek války, která se na českém internetu vedla po dlouhá léta. Šlo v ní o zdánlivou maličkost: jak do jednoho bajtu vměstnat písmeno „ř“. Podívejme se, kdo v ní proti komu stál, proč ji nešlo vyhrát a jak skončila.