Druhého srpna začnou v EU platit povinnosti pro poskytovatele i provozovatele high-risk AI systémů: posouzení shody, technická dokumentace a quality management na straně providerů, uchovávání logů a dohled nad provozem na straně deployerů. Samostatně vstupují v platnost transparentní pravidla pro chatboty, generativní AI a deepfaky, a ta se týkají všech, nejen high-risk systémů. Kdo nasazuje AI v recruitmentu, credit scoringu nebo HR hodnocení, je v zóně. Čekání na odklad přes Digital Omnibus je sázka na legislativní proces, který ještě neskončil. A kdo si myslí, že se ho to netýká, protože „jen používá ChatGPT" v use casu z Annexu III, pravděpodobně špatně přečetl nařízení.
Andrej Karpathy pojmenoval vibe coding v únoru 2025 jako víkendový experiment, kdy vývojář nečte kód a nechá AI dělat všechno. Collins Dictionary z toho udělal slovo roku, startupy kolem toho vyrostly na desítky miliard dolarů. Jenže nejrigoróznější nezávislá studie zjistila, že AI nástroje zkušené vývojáře zpomalují o 19 %, přestože si oni sami mysleli, že zrychlili o 20 %. Mezi tím, co o vibe codingu věříme, a tím, co o něm víme, zeje díra – a je načase se do ní podívat.
Model Context Protocol se za sedmnáct měsíců proměnil z interního experimentu Anthropic v de facto standard pro propojení AI modelů s nástroji — s 97 miliony stažení SDK měsíčně a podporou všech velkých hráčů. Jenže adopce ještě není totéž co produkční zralost. Kontextová inflace, tool poisoning a naivní obalování REST API ukazují, že skutečný problém MCP není protokol sám, ale způsob, jakým ho vývojáři používají.
