Přejít k navigační liště

Zdroják » Různé » V partě se to lépe učí

V partě se to lépe učí

Články Různé

Programátor tvrdej chleba má. Musí se pořád učit nové a nové věci. Doktoři třeba taky, ale jim se za pět let nezměnila pod rukama anatomie na verzi 2.0. Naštěstí se dnes nemusí učit už jen z knížek. Může se učit i online, ale hlavně: může se učit i naživo! Školení totiž nemusí být jen nudný den!

Nálepky:

Když jsem začínal s počítači, byla u nás stále průkopnická doba. Materiály by se daly na prstech jedné ruky spočítat, odborné publikace a programátorské příručky vycházely zřídka (pamatujete se na edici SW Slušovice?), často se k nim člověk dostal jen přes známosti, a pak nadšeně hltal cyklostylované stránky, popřípadě černá písmena na listech šedého lesklého papíru, co pocházel z nějakých prehistorických kopírek či čeho. Takhle jsem se třeba dostal k manuálu pro assembler Z80 a Sigma BASIC, které mi půjčil nedávno zesnulý Lukáš Ladra (zakladatel herního časopisu Excalibur).

Později, na konci 80. let, když přišlo „tání“, se dalo leccos najít v Amatérském Rádiu, ve zpravodaji Mikrobáze, v materiálech legendární Karolinky, v magazínech od 602. ZO Svazarmu a v publikacích „tří švestek“ (666. ZO Svazarmu), objevil se časopis Elektronika, ve kterém, kromě pochvalných článků o tom, jak díky ÚV KSČ pokračuje elektronizace národního hospodářství, občas vyšlo i něco o počítačích a programování…

Ještě zkraje 90. let byla četba knížek a časopisů skoro jediná možnost, jak se zdokonalit v programování (mimo vysokou školu a nadšenecké kroužky výpočetní techniky a nejrůznější kluby). Jedna, poměrně důležitá, vzdělávací forma chyběla. Totiž setkávání naživo, ať už na školeních nebo na konferencích.

Odbočím: Vždy mě pobavilo, když si někdo představoval programátora jako mlčícího sociopata, který se s nikým nebaví a od rána do noci sedí u počítače. Z vlastní zkušenosti vím, jak jsou lidé od IT družní a hovorní, pokud jsou v odpovídající společnosti.

A platí to stále. Dnes sice takové setkání začíná rituálním „čeknutím na fórskvéru“, ale dál už od stolů ajťáků zaznívá halas, smích, a s pokročilejší hodinou i zpěv opileckých písní a programátorských protestsongů, takže na první pohled není poznat, že jde o setkání „introvertních samotářů“, a nikoli o abiturientský večírek. Na vývojářských konferencích je krásně vidět, že toto letité klišé zkrátka neplatí. Není výjimkou, že se účastníci v pozdně nočních pokonferenčních hodinách svolávají přes Twitter, kde se sejdou a pokecají. O BarCampech ani nemluvě.

Proto věřím, že i pro lid počítačový platí, že setkání s ostatními a společné učení má cenu. Že programátoři opravdu nejsou samotáři, co se musí učit jen z knih, protože by na školení nepřišli.

Tedy, oni na školení chodili neradi. Ale nebylo to kvůli jejich uzavřenosti, ale kvůli nesmyslnému výběru kurzů.

Byl jsem několikrát vyslán na odborné školení, většinou proto, že „přišlo shora“, a všichni kolegové si našli vhodnou výmluvu. Já byl tehdy třeba služebně nejmladší, tak jsem musel jet. Téhleté motivaci odpovídala i kvalita výuky, a té zase odpovídal zájem publika (většinou byli ostatní návštěvníci motivovaní velmi podobně). Dost často jsme se nepokrytě nudili, četli si knížky, časopisy, později brouzdali po internetu… Celkový přínos: nula. Školitel dostal zaplaceno, firma si odepsala náklady do kapitoly „vzdělávání zaměstnanců“, napsali si to do náborových letáků, a bylo. Pokud jste v té době pracovali u některé velké firmy, možná jste to zažili taky. (Až na několik čestných výjimek, kdy se jednalo třeba o vysoce odborné certifikáty pro síťaře, byla školení na jedno brdo.)

Před pár lety, někdy kolem „hospodářské krize“, se to výrazně změnilo. Firmy začaly obracet v rukou každou korunu a dívaly se na to, aby využily peníze nějak smysluplněji. I ty nejrigidnější pomalu přišly na to, že je lepší se svých zaměstnanců zeptat, co by pro ně mělo smysl. A ukázalo se, že i vývojáři mají o školení zájem, ovšem pouze o taková, která mají opravdu smysl. Například o školení, která pořádají lidé z oboru, známí například z konferencí nebo z vlastní publikační činnosti. Lidé „od fochu“, kteří s tím, co školí, přichází denně do styku, píší o tom, jsou v komunitě uživatelů známí…

Číst manuály je samozřejmě pořád základ, sedět přitom u stroje a rovnou si naučené vyzkoušet je k nezaplacení, ale školení v malé skupině lidí má také svoje výhody. Nejen to, že si člověk může rovnou některé nejasnosti probrat se školitelem a nemusí kvůli tomu UTFG, ale třeba i samotná atmosféra setkání, kam přišli lidé proto, že se chtějí něco naučit, člověku pomůže si znalosti líp fixovat. Zkušený školitel dokáže navíc vypíchnout podstatné otázky a upozadit to méně důležité – to při učení z učebnice nebo manuálů člověku občas chybí.

Nemluvě o tom, že taková školení může lektor třeba „ušít“ na míru celému týmu lidí z jedné firmy. Zkuste se dohodnout se svým nadřízeným a najděte téma, které by zajímalo celé vývojářské oddělení. Git? Přístupnost? UX? PHP? MySQL? HTML5? Pokud to bude téma, které bude všechny zajímat a nikdo tam nepůjde proto, že „si to nahoře vymysleli a teď jim přijde nějaký šašek vykládat rozumy“, tak to bude mít větší smysl a efektivitu, než týden nad manuálem.

Doby, kdy se školily jen „základy Office“, „Pokročilé databáze“ a „SAP“, jsou už dávno pryč. Školení nabízí čím dál víc jednotlivců i firem, takže šance najít takové, co vám bude vyhovovat, je vysoká. Na školení pro vývojáře a webaře se specializují například Medio, nebo čerstvě spuštěná WebExpo Academy, která staví na lektorech z konferencí WebExpo. A pokud v jejich nabídce nenajdete to, co chcete, nezoufejte: Vždycky se můžete zeptat člověka z oboru, odborníka, zda by pro vás školení neudělal…

Ostatně: UTFG!

Komentáře

Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
donny

Zrovna jsem si vzpomněl, že jsem na nové doméně zdrojáku nezablokoval blokování reklam. Jinak je článek fajn.

Michal Illich

Trochu si protiřečíte. Na jedné straně chválíte článek, na druhé blokujete provozovateli způsob, jak na články získat peníze.

A to nemluvím o tom, jak málo reklamy tady je (pokud se nemýlím, tak tohle je první banner za dva měsíce.

Matěj Konečný

Pokud se nepletu, „zablokovat blokování reklam“ znamená reklamy povolit.
Mimochodem díky tomu komentáři jsem si také uvědomil aktivní AdBlock na nové doméně a vypl jsem ho. Měli byste zavést Anti AdBlock řešení pro vydavatele obsahu od Martina Malého.

kolemjdoucí

Článek je fajn, dobře se četl a je to pravdivý postřeh. Nicméně musím říct, že jsem ho málem nečetl, protože první odstavec mne zvedl ze židle. Podceňování učení v jiných oborech nemám obecně rád, ovšem zrovna u lékařů to je doslova chucpe.

Objem informací, které musí zejména specializovaní lékaři vstřebat, mnohdy přesahuje úroveň celé anatomie. On to pacient u řadového praktika příliš nepozná, ale mnoho věcí se mění extrémně radikálně, objevují se mechanismy, které mohou naprosto otočit léta zavedený léčebný postup, mění pohled na fungování lidského těla, objevují se noví nečekaní původci onemocnění atd. A to se klidně může po pár letech opakovat. Ono stačí porovnat objem časopisů a literatury pro lékaře a programátory. Při vší úctě mají programátoři objem toho, co je pro ně nového, podstatně menší.

Navíc – člověk, který obhajuje vzdělávání, by měl mít úctu a respekt ke všem, kteří celoživotní vzdělávání podstupují bez ohledu na obor i objem informací. Bouřlivý vývoj prodělává mnohem více oborů a i kdyby těch informací bylo z pohledu laika málo, může se jednat o další zásadní vazby v pozadí, které laik nevidí. Někdy stačí jeden krátký článek na to, aby člověk byl nucen zahodit většinu dosavadních znalostí a začal téměř od začátku, protože daný článek strhne lavinu někde úplně jinde.

Patrik Šíma

Po roce od promoce se setkali dva bývalí spolužáci: „Člověče, když pomyslím na to, jaký jsem já inženýr, tak se normálně bojím jít k doktorovi!“

Opravdový odborní :-)

Koukám, že „tradiční páteční“ teď vycházejí ve středu. Bude z toho tradice?

Povídání je to pěkné, jen mi přijde, že autor je zbytečně skromný – jmenoval svoje konkurenty, ale na zmínku o vlastní firmě zapomněl.

mluno

Programátorům se snad taky teorie grafů (a další aparát, který využívají) nemění pod rukama (myslim, že v té medicíně jde teorie rychleji, než v programování). Mění se implementace a podobně jako lékař se musí naučit ovládat robotickou ruku namísto skalpelu (ale to zárověň nesmí zapomenout), tak se programátor musí zkamarádit s jiným vývojovým prostředím (ale assembler taky nesmí zapomenout). Ale obojí jsou pouze nástroje k něčemu. A to něco je +/- stejné. Programátor má předně programovat něco a ne v něčem. To je samozřejmě můj názor, někdo to vidí jinak.
Vzhledem k tomu, že jsem už několikrát narazil na problém nebo nejasnost,, se kterou si nevěděli rady ani lidi od výrobce na jeho fóru, obávám se, že školení s možností se hned zeptat nezabere.

Enum a statická analýza kódu

Mám jednu univerzální radu pro začínající programátorty. V učení sice neexistují rychlé zkratky, ovšem tuhle radu můžete snadno začít používat a zrychlit tak tempo učení. Tou tajemnou ingrediencí je statická analýza kódu. Ukážeme si to na příkladu enum.