Text vyšel původně na autorově blogu.

Čteme teď s dětmi výbornou knížku Buddhovy pohádky na dobrou noc. Kromě pohádek samotných je v úvodu knihy několik krátkých kapitol o tom, co je to buddhismus, kdo byl Buddha apod. Tam mi padla do oka kapitola Šest ctností (pāramitā) a okamžitě mi začaly naskakovat paralely ze softwarového inženýrství.

1. Dána

Touha dávat každému, aniž bych očekával odměnu.

Moje subjektivní zkušenost bloggera je, že máte jen minimální zpětnou vazbu na své psaní a když už nějaká je, tak je neobjektivní – pokud nepíšete úplné blbosti, tak vás (zlomek) lidí buď pochválí, sem tam nějaký ten troll, nebo spam a občas vás někdo upozorní na chyby a nesrovnalosti.

Zkrátka, obsah blogu si žije svým životem a vy to nemůžete nijak ovlivnit. Pořád ještě žiju v iluzi, že občas mé psaní někomu pomůže, nebo ho aspoň pobaví. Není to jediný aspekt mého psaní, ale právě potřeba unilaterálního sdílení je silně přítomna.

Ze stejného ranku je také obecně knowledge sharing. Krystalickým příkladem je potom open source. Možná, že někdo publikuje svůj kód, protože očekává nějaké sociální benefity, třeba uznání. Ale řekl bych, že většinou je to záležitost kultury a osobního přístupu.

2. Šíla

Rozvíjení mravného chování.

Možná už jste to zažili – přišel za vámi projekťák či jiný manažer a (v lepším případě) vás požádal, nebo vám přímo přikázal něco, co je nemorální. Možná jen trošku, možná za hranicí slušnosti a možná i něco, co je polo/ne-legální.

Možná jste byli v týmu, který nebyl přátelský k ostatním stakeholderům. Možná ani ke členům vlastního týmu.

Nevytáhnu žádné eso z rukávu, jak tyhle věci řešit. Můžu potvrdit, že je to těžké, obstát se ctí. Abyste se za to nemuseli další léta stydět.

3. Kšánti

Trpělivost a schopnost zůstat klidný, zejména v problematických situacích.

V IT se točí hodně peněz. Možná jste dělali něco pro nějakou banku, nebo evropský/mezinárodní/globální projekt, kde šlo o miliony $/€. Když pak dojde na lámání chleba, lidi dokážou pěkně zdivočet.

A nemusí jít jen o velké peníze. Někdy stačí jen nevraživost v kanceláři či spor o to, jestli se bude větrat, nebo pouštět klimatizace.

Tváří v tvář takovým malým a velkým problémům se pak poznají profesionálové a leadeři. A vlastně… zralí lidé. Kteří neztrácejí ze zřetele, proč jsou tady a co je cílem (projektu, schůzky apod.) a situaci věcně řeší. Nenechají se strhnout emocemi.

A ví, že některé věci potřebují čas. Však to znáte – žádný projekt/produkt nevyrostl přes noc.

4. Virjá

Nadšené úsilí, které podněcuje sílu a vytrvalost, jež jsou nezbytné pro pokračování na cestě bódhisattvy.

Projekty můžou být krátké a dlouhé. Produkty mají životnost ještě delší. Být smysluplným přispěvatelem v takové práci je běh na dlouhou trať. Ne náhodou beru maraton (a trénink na něj), jako dobrou paralelu softwarového projektu. Přijdou těžké chvíle, to je realita. Co vás z toho vytáhne, je motivace. Proč to děláte?

Winners never quit and quitters never win. ~ Vince Lombardi

5. Dhjána

Koncentrace nebo meditace, která rozvíjí duševní schopnost pevného záměru, aby naše činění přinášelo lepší výsledky.

Tak pravda, tady to asi úplně nesedí. Ale máme třeba coding kata. A určitě spoustu z vás kóduje po večerech, či po nocích, zkrátka ve svém volném čase. A pokud se u toho dostanete do flow, je to vlastně práce jako meditace.

Work is valuable. It will bring humbleness and silence. ~ Osho

6. Pradžňá

Moudrost, nejen coby intelektuální porozumění, ale také schopnost přímého vhledu do pravé podstaty skutečnosti.

Ve svém jádru je softwarové inženýrství velice racionální a opřené o data. Pokud opravdu dobře rozumíte nějakému jazyku, knihovně, frameworku, víte, jak to uvnitř pracuje. Ale svět projektů je daleko rozsáhlejší a nikdo ho není schopen obsáhnout v jeho celistvosti – znáte to podobenství o slepcích a slonovi.

Čím více je člověk expert v nějaké oblasti, tím více má vyvinutou intuici. Tedy – přímý vhled do problému. Vede k tomu dlouhá, trnitá a klikatá cesta.

Cesta bódhisattvy

Ne nadarmo se ultimátnímu odborníkovi v IT říká guru. Guruem se člověk nerodí, ale postupně stává. Cesta bódhisattvy (někdo, kdo odložil vlastní osvícení, aby pomohl druhým dosáhnout stejného stavu) může být jedním ze způsobů, jak se na tuto úroveň dostat.