Přejít k navigační liště

Zdroják » Webdesign » Nejčastější mýty v oblasti přístupnosti

Nejčastější mýty v oblasti přístupnosti

Články Webdesign

O přístupnosti – stejně jako o řadě jiných oblastí tvorby webu – koluje řada polopravd a mýtů. V dnešním článku se seznámíme s těmi nejčastějšími, vysvětlíme si, proč už tato tvrzení neplatí a jaká je realita.

Přístupnost je třeba vždy posuzovat v souladu s aktuální situací v této oblasti a všeho, co ji ovlivňuje. Prohlížeče, asistivní technologie i způsob práce uživatelů se mění a pokud chceme vytvářet opravdu přístupné weby, je třeba vědět, jaké jsou současné potřeby, požadavky a zvyklosti v práci s webem uživatelů s těžkým zdravotním postižením.

Jednou z věcí, které mohou negativně ovlivňovat přístupnost, jsou dnes již neaktuální tvrzení, která ale řada tvůrců webů má stále jako neměnnou pravdu. S ohledem na ně tvoří weby, o kterých si myslí, že jsou přístupné, ale v reálu tak tomu už vůbec být nemusí.

Podívejme se na to, jaké jsou nejčastější mylná tvrzení z oblasti přístupnosti.

Nevidomí lidé nebo lidé s jiným typem postižení nepoužívají Internet

Mýty přístupnosti

Toto tvrzení platilo tak někdy před deseti lety, kdy možnost připojení k Internetu nebyla pro uživatele běžnou záležitostí. Navíc asistivní technologie – programy, které lidem se zdravotním postižením práci s Internetem umožňovaly – v té době zdaleka nebyly na dnešní úrovni. Sám ještě pamatuji doby, kdy si jeden z mých prvních klientů ukládal v zaměstnání za pomoci ruční lupy či kolegů webové stránky, které jej zajímaly, na disketu. Tu si přinesl domů a stránky za pomoci screenreaderu, který s nimi pracoval de facto na úrovni prostého textu, četl.

Se změnou situace na trhu připojení a výrazném zlepšení funkcí screenreaderů se toto časem změnilo a dnes už tvrzení z nadpisu dávno neplatí. Naopak. Řada lidí se zdravotním postižením dnes používá Internet denně a pro spoustu z nich je to jeden z mála komunikačních prostředků, který mohou používat samostatně a nebýt tak závislí na pomoci druhých. Navíc jim Internet nabízí samostatné vykonávání činností, které by pro ně jinak byly velmi obtížně proveditelné – nakupování, internetbanking, komunikace s přáteli, úřady, atp.

Javascript je zlý

Dalším z častých mýtů je prohlášení některé z technologie za naprosto nepřístupnou. Před lety to platilo – v té době totiž měly programy, které lidem se zdravotním postižením obsah webu zpřístupňovaly, například s Javasriptem problémy. Dnes už je situace naprosto jiná. Prakticky neexistuje dobrá a zlá technologie, ale každou technologii lze dobře a špatně použít. Často se například za zlou (nepřístupnou) technologii prohlašuje Javascript a za dobrou (přístupnou) CSS. Přitom skutečnost je taková, že Javascript může zvyšovat přístupnost a naopak pomocí CSS lze vytvořit menu, které není přístupné z klávesnice a pro řadu handicapovaných uživatelů je tedy nepřístupné.

Takže záleží jen a jen na tom, jak je ta která technologie použita a jen samotné použití technologie v žádném případě neurčuje její přístupnost či nepřístupnost.

Náš web je přístupný, když si vypnete Javascript, CSS či zobrazování obrázků

Dalším častým mýtem je tvrzení, že lidé se zdravotním handicapem surfují po webu s vypnutým zobrazováním obrázků, Javascriptem a CSS. Opak je pravdou. Drtivá většina uživatelů surfuje po webu se standardně nastavenými prohlížeči a aktivní podporou Javascriptu či CSS. Nelze se tedy spoléhat na to, že handicapovaní návštěvníci webové prezentace s ní budou pracovat bez aktivní podpory Javascriptu či CSS.

Výše uvedené tvrzení podpořil i nedávno provedený průzkum mezi uživateli screenreaderů, v němž na otázku, zda mají ve svém prohlížeči vypnutý Javascript, kladně odpovědělo pouze 10 % respondentů. I tento výsledek tedy posiluje trend, aby tvůrci webu zpřístupňovali už obsah, vytvořený pomocí skriptování, protože drtivá většina uživatelů se zdravotním postižením si při surfování Javascript nevypíná.

Pokud chci mít přístupný web, stačí udělat textovou verzi

Mýty přístupnosti

Často se setkávám s tím, že provozovatel webu se snaží vyřešit přístupnost svého webu tím, že nabídne uživatelům textovou verzi. Na tom samozřejmě není nic špatného, pokud textová verze slouží jako doplněk, přinášející přidanou hodnotu k přístupné primární verzi webu například v podobě vyššího kontrastu, větší výchozí velikosti písma či přehlednějšího rozložení obsahu stránky.

Rozhodně se ale na textovou verzi nelze spoléhat jako na řešení nepřístupné primární verze webové prezentace. Drtivá většina handicapovaných uživatelů pracuje s primární verzí webu a po textové verzi sáhne teprve ve chvíli, kdy si s tou primární opravdu neporadí.

Handicapovaní uživatelé také mají často problém textovou verzi vůbec najít (odkaz na ni je často umístěn tak „šikovně“, že jeho nalezení je problém i pro uživatele bez handicapu) či k textové verzi jako takové mají nedůvěru z dob, kdy textová verze webu obsahově neodpovídala verzi primární, a proto ji nepoužívali.

V neposlední řadě se na určité nepopularitě textové verze podepisuje také to, že textová se nemusí rovnat přístupná.

Přístupnost a kreativita jsou v rozporu aneb přístupný web je ošklivý

Mýty přístupnosti

Řada provozovatelů webů se nesprávně domnívá, že přístupný web musí být bez jakýchkoliv grafických prvků, musí mít velká černá písmena na bílém pozadí a celkově musí být „graficky nezajímavý“. Opak je pravdou. I graficky velmi povedené weby nemusí mít s přístupností žádný problém. Například pro řadu slabozrakých uživatelů je mnohem příjemnější surfovat po pěkně graficky zpracovaném webu. Úpravy, které se dělají proto, aby web byl přístupný pro nevidomé, zpravidla vizuální stránku vůbec neovlivňují a jsou na úrovni HTML kódu. Takže z toho, že přístupný web musí být graficky neatraktivní, opravdu není nutné mít obavy.

Závěr

Seznámili jsme se s nejčastějšími mýty z oblasti přístupnosti a vysvětlili si, jaká je situace dnes a co je třeba brát v potaz. K tomu, abychom vytvářeli přístupné weby, které odpovídají aktuálním požadavkům handicapovaných uživatelů, je tedy třeba průběžně sledovat, jak se situace v této oblasti vyvíjí a brát zřetel na nové trendy. Jinak může být výsledek naší dobře míněné snahy o zpřístupnění webu přesně opačný, než jsme původně zamýšleli.

Komentáře

Subscribe
Upozornit na
guest
20 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
rooobertek

ako to je s flashom?

Pavel Šimek

Viz http://www.adobe.com/accessibility/ – spousta čtení, spousta návodů… Samozřejmě udělat dobrou aplikaci ve Flashi (použitelnou, přístupnou…) je těžší než udělat dobrý web v HTML, jelikož je to nízkoúrovňovější technologie.

Mr.Dan

Moc jsem se tedy o tom, jak mam svuj web zpristupnit, nedozvedel.
Nastesti neco malo vim, takze prozradim, ze pro ctecky pro slepce je dulezite, aby mel kazdy graficky prvek textovou verzi/nahradu – tj vsude vyplnovat alt a title – hlavne u obrazku, odkazu, ale treba i policek tabulky, protoze pozdeji uz se muze ctenar ztratit v tom, jaka hodnota je mu vlastne ctena (kdyz je to napr. id produktu apod).

Co se velice hodi, kdyz mate na zacatku stranky nejake menu, hodit nad nej neviditelny odkaz pro preskoceni menu, protoze jinak nevidomy porad dokola posloucha obsah celeho menu.

Jinak k Javascriptu – neprijemna vec pro weby verejne spravy a dalsi, je tzv Vyhlaska o pristupnosti, vydana MV CR nekdy pred rokem cca (?)
Ta zhruba hovori o tom, ze kazdy prvek nebo funkcnost stranky, ktera je realizovana nejakou technologii, jako Javascript, musi mit i alternativu, kterou lze vyuzit bez podpory teto technologie.
Tzn budto lze udelat dve verze webu – jeden s JS a druhy bez a na zacatku to podle prohlizece „rozhodit“, nebo se musi kazda blbost vymyslet zvlast.
Napriklad combo box, jehoz prepinanim se meni obsah stranky → musi tam byt schovane submit tlacitko, ruzne enablovani/di­sablovani polozek na zaklade nejakeho checkboxu → musi byt bez JS enabled, apod.

František Kučera

„hodit nad nej neviditelny odkaz pro preskoceni menu“

Nebo uspořádat kód stránky tak, aby na začátku byl obsah a navigace a další „nepodstatné“ věci až za ním.

petr_p

Problém totiž je, že míra významu navigace a obsahu je pro každého jiná. Kdo je na stránce poprvé nebo hledá nějaké téma, tak nejvýše tak zkontroluje nadpis obsahu a okamžitě hledá navigaci. Proto se taky vizuálně navigace nebo ostatní obsah dává do souběžných sloupců (nebo se výrazně zmáčkne do prvního řádku, kde se jeden řádek snadno ztratí).

Řešením by bylo zapomenout plakátový přístup ke stránce a odlišit obsah a navigaci sémanticky (<abbr>HTML5</ab­br>). Prohlížeč je pak schopen na žádost uživatele přejít na navigaci nebo obsah (a zobrazovat je v pořadí, které si uživatel zvolil). Něco jako umožňuje <abbr>PDF</abbr> a jeho prohlížeče s rejstříkem a samotným obsahem.

Stejně většina webových stránek se snaží nasimulovat tuto funkcionalitu pomocí vlastního kódu a pak se vedou diskuze na intuitivností zvoleného řešení. Například u formulářů nikoho nenapadne reimplementovat jednotlivé prvky přes divy, spany a javascript. Tak proč nezavést stejný přístup i zde?

Zrovna tak by prohlížeče mohly automaticky generovat obsah ze správně zanořených bloků a jejich nadpisů. (Simulaci dělá třeba Wikipedie.)

Nebo vytváření odkazů. Spousta stránek má části identifikované přes @id nebo @xml:id, jen prohlížeče neumí tuto informace uživateli zpřístupnit, když potřebuje vytvořit odkaz na fragment. Přitom jsem už viděl redakční systémy, které tyto údaje „exportovaly“ jako skryté odkaze. Dokonce existuje speciální jazyk XPointer, který dokáže udělat odkaz bez pomocných atributů (čistě ze struktury dokumentu) nebo na libovolný (i nesouvislý) výběr. Uživatel by tak mohl vyznačit uprostřed stránky jedna a půl odstavce, přes kontextovou nabídku získat na vyznačený text <abbr>URL</abbr> a to poslat někomu jako přímý odkaz na relevantní věty.

Akorát se obávám, že takový přístup je pro mnoho lidí příliš revoluční, když se sotva v textovém procesoru naučili udělat tučné písmo a styly jsou pro ně něco naprosto nepochopitelného.

Vašek

Nevím jestli je to tím, že autor neví jak přístupný web napsat nebo tím že měl rychle napsat něco o přístupných webech. Fakt je, že ani nenastínil problematiku. Užité obecné fráze jsou jasné naprosto každému, který o přístupnosti třeba jen chvilku seriozně uvažoval. Jako článek na „Zdrojáku“ to považuju za velmi slabé.

Ms

Muzu se zeptat jestli je lepší vyskakovaci menu dělat přes seznam pomoci CSS :hover nebo zda je lepší javascipt
používám Radsi CSS metodu (plus hover.htc pro IE)

keff

:hover je pseudotřída jen pro případ kdy je nad elementem myš, pokud chceš aby to fungovalo i lidem co ovládají browser klávesnicí, zduplikuj všechyn pravidla s :hover i pro :focus – ten totiž udává klávesnicový fokus.

Dále browser skáče po aktivních prvcích, tedy <li> s onclick je špatně, <li> s <a> a :focus/:hover už je použitelné i bez myši.

ms

diks

Bubak

Textova verze by mela byt vsude. Uz treba jen pro PDA, tisk a SEO. Proc myslite ze Google casto vraci stranky urcene pro tisk? A odkaz by mel byt jako prvni na strance aby ho ctecka/robot nasla.

A na zaver bych vsechny kreativni kok*ty poslal do pr*ele.

JT

Do uplne dokonalosti jsou dotazeny stranky ktere se usilovne snazi detekovat co mate za pristroj a podle toho to zformatovat. Potes koste ve vetsine pripadu a zvlast v tech kdy neni snad ani mozne nechat si stranku zobrazit podle volby uzivatele. (nemam cas zkoumat co a jak oblafnout aby mi to na pda hodilo takovou a makovou verzi kde je veskera funkcionalita nebo naopak…)

standapl

Jsem jako prakticky nevidomý dlouholetým uživatelem odečítačů obrazovky ve Windows a v Linuxu. Podle mého názoru by textové verze webů nemusely existovat. Rozhodně nejsou všelékem. Pokud není dobře vytvořena normální stránka, většinou nebývá dobře přístupná ani její textová verze.

František Kučera

„…a SEO. Proc myslite ze Google casto vraci stranky urcene pro tisk?“

Z hlediska SEO to může být problém, protože máme duplicitní obsah – stejný text na dvou URL. Nebylo by lepší zakázat robotům indexování textových verzí a nechat je odkazovat jen na normální web? Jednak se nebude pagerank dělit mezi dvě verze téhož a jednak uživatelé nebudou znechucení textovou verzí (občas je dost pracné se z textové verze nebo verze pro tisk dostat na tutéž stránku normálního webu).

Robino

Verzie určené na tlač bez viditeľného odkazu na štandardnú verziu je peklo.
Ak sa ma niekto spýta, ako sa v takej verzii dostať ďalej, rád pomôžem a väčšinou aj úspešne pomôžem. Problémom je, že vždy je to inak a neexistuje univerzálny postup „keď klikneš tu, tak si to môžeš spraviť sám a nemusíš ma nabudúce volať“.

petr_p

Na svéhlavé kreativce mám také podobný názor, ale dělat zvláštní výstup pro kdekoho je zbytečná práce, když CSS má selektory na druh média a novější Media Queries umí rozlišit třeba i rozměry zobrazovacího zařízení.

BLEK.

Jsem postižený schizoidní psychopatií a web problížím v rozlišení 80×25 v textovém módu.

František Kučera

BTW: a funguje ti JavaScript? Jak se díváš třeba na chat v AJAXu? Sice si myslím, že by všechna funkčnost webu měla být dostupná i bez JS, ale na tohle asi kašlu (do té místnosti se dá připojit i přes jabber).

Fidelis

Podla mna vsetci lenivi webdizajneri uvazujuci este v style 90. rokov, kedy sa stranky robili len pre jeden prehliadac a len pre zdravych pouzivatelov, su neskutocnou brzdou vyvoja webu, lebo znehodnocuju web nepouzitelnymi a nepristupnymi strankami, ktore sa potom musia tak ci tak prerabat za drahe peniaze. Vsetky tieto myty su len vyhovorkami tychto lenivych a nedostatocne odborne podkutych webdizajnerov, ktori si myslia, ze ked svoje weby vedia pouzivat oni musi to fungovat kazdemu.

Enum a statická analýza kódu

Mám jednu univerzální radu pro začínající programátorty. V učení sice neexistují rychlé zkratky, ovšem tuhle radu můžete snadno začít používat a zrychlit tak tempo učení. Tou tajemnou ingrediencí je statická analýza kódu. Ukážeme si to na příkladu enum.