V tomto díle seriálu se podíváme na tři principy používané pro udržení vysoké soudržnosti při seskupování tříd do balíčků (packages).
Jestli jste někdy řešili nasazování aplikace, asi víte, že všechno odladit může být celkem zdlouhavá záležitost. Dokážete si představit, že na to máte jen týden? Že je to nemožné? Není! Jde to a ani to nemusí být příliš složité.
Reportáž z virtuální konference FOSDEM. Minule jsem popsali Go room, dnes se věnujeme monitoringu a observability.
Mikrofrontendy jsou zajímavá adaptace konceptu microservices pro potřeby frontendového vývoje. Podívejte se, co to v praxi obnáší a proč jsme se v Seznam.cz rozhodli vyvinout náš vlastní microfrontend framework, Merkur.
raději komponenty?
Mám obavu, že balíčky jak je známe z Javy, nejsou vhodnou entitou k samostatnému nasazení a verzování. Jsou tak nějak na půl cesty a řeší to až sofwarové komponenty, jako třeba OSGi.
Ale zase, OSGi docela nesnáším, je to docela komplikované, výpisy zásobníků jsou gigantické, OSGi aplikace bývají často svázány s Eclipse.
PHP a composer
Pracuji v PHP. Z praxe vím, že vytvářet velké composer balíčky znamenalo častou údržbu a vydávání nových verzí. Menší balíčky se napsali jednou a změna přišla třeba za půl rok. Závyslosti se pak dali lehce vyčíst … ono když se balíček dobře navrhne, tak změny jsou v podstatě jen v opravách chyb připadně rozšíření API. Osobně bych se velkým balíčkům vyhnul a rozsekal to na malé, které řeší jenom jeden konkrétní prblém. Ve velkém balíčku pak ještě vzniká problém, že ne vše se využívá…