Přejít k navigační liště

Zdroják » Různé » Git fork synchronizace

Git fork synchronizace

Články Různé

Už po několikáté jsem musel vzpomínat, jak správně synchronizovat forknutý repozitář z GitHubu. Znáte to také? Nejspíš ano. Pojďme si postup připomenout společně.

Nálepky:

Text vyšel původně na webu autora.

Proč je synchronizace potřeba?

V případě, že se jedná o jednorázovou kontribuci, není potřeba synchronizaci řešit. Postup je většinou následující:

  1. Fork původní repozitory.
  2. Klon forknuté repozitory.
  3. Lokální změny a push do forknuté repozitory.
  4. Pull request do původní repozitory.
  5. (Případně) Opakování kroků 3-4.
  6. Akceptace pull requestu.
  7. Dobrý pocit. 😀 😎

Pokud se ale vaše kontribuce opakuje, už je potřeba synchronizaci řešit, protože pokud jste si pro přispívání nevybrali mrtvý (anebo hodně stabilní) projekt, tak na původním repo probíhá aktivní vývoj a během doby, kdy probíhal proces vývoje a akceptace vašeho prvního pull requestu, už tam nejspíš někdo nakomitoval další změny.

Jak vypadá proces synchronizace ?

V následujícím obrázku přibyly k výše popsanému postupu dva nové kroky: 5. fetch a 6. push. To je právě ona synchronizace.

V obrázku pak už chybí další, cyklicky se opakující kroky, tj. pro druhý pull request by ještě přibyl krok 7. pull request, pro třetí pull request by to byly kroky 8. fetch + 9. push + 10. pull request atd.

Schéma synchronizace mezi Git repozitory

Jak se to dělá v Gitu?

Předpokládám, že fork už máme udělaný. Pro potřeby tohoto příkladu použiju jako původní repozitory gruntwork-io/terratest, kterou mám forknutou jako sw-samuraj/terratest.

(Všechny následující příkazy si můžete bez obav pouštět u sebe lokálně. Pouze pokud byste chtěli zkusit i push, tak si samozřejmě musíte udělat svůj vlastní fork.)

Nyní si uděláme klon forknuté repo:

git clone git@github.com:sw-samuraj/terratest.git

a vypíšeme si výchozí seznam remote repozitory:

$ git remote -v
origin	git@github.com:sw-samuraj/terratest.git (fetch)
origin	git@github.com:sw-samuraj/terratest.git (push)

Přidání původního repozitory

Původní repozitory – většinou nazývanou upstream – přidáme příkazem:

$ git remote add upstream git@github.com:gruntwork-io/terratest.git

Opět si vypíšeme seznam remote repozitory a vidíme, že máme dvě:

  • origin je náš nový fork.
  • upstream je původní repozitory,
$ git remote -v
origin	git@github.com:sw-samuraj/terratest.git (fetch)
origin	git@github.com:sw-samuraj/terratest.git (push)
upstream	git@github.com:gruntwork-io/terratest.git (fetch)
upstream	git@github.com:gruntwork-io/terratest.git (push)

Stažení změn z původního repozitory

Samotná synchronizace se skládá ze čtyř kroků:

  1. fetch změn v původní repozitory (upstream).
  2. checkout lokálního branche, kam chceme změny zpropagovat.
  3. merge daného upstream branche.
  4. push do forknuté (origin) repozitory.
$ git fetch upstream
$ git checkout master
$ git merge upstream/master
$ git push

Je jen na vás, jestli vaše změny uděláte před nebo po merge z upstream repozitory. Dobré pravidlo je udělat synchronizaci před zahájením práce na novém pull requestu.

A to je vše. Happy contributing!

Komentáře

Odebírat
Upozornit na
guest
3 Komentářů
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Harvie.CZ

Proc misto fetch+checkout+merge neudelat proste pull? Podle me to bude mit stejnej efekt.
Jeste je teda potreba rict, ze po merge i pull muze bejt obcas potreba commit, pokud se tam resil nejakej konflikt…

Jan Trejbal

Dobrým pravidlem je mít co pull request to (feature) branch. Potom je kontrola příchozích změn zbytečná, protože není třeba.

Robots.txt nestačí. AI crawleři mění, jak weby chrání obsah

Robots.txt zůstává základní signál pro slušné crawlery, ale už neumí popsat hlavní problém: stejný veřejný obsah může sloužit klasickému vyhledávání, AI odpovědím, tréninku modelů i načtení na pokyn uživatele. Provozovatel webu proto musí oddělit účel přístupu, ověřovat identitu botů, měřit dopad na infrastrukturu a u hodnotného obsahu řešit i vynucení pravidel mimo samotný robots.txt.

Jak funguje WordPress Cron a proč občas selhává

„Cron mi nějak neběhá." Klasická věta, která ve WordPress světě může znamenat cokoli od špatně nastavené WP_SITEURL, přes loopback zablokovaný Cloudflarem, až po fatal error v callbacku, který nechal viset transient doing_cron. WP-Cron totiž není skutečný scheduler — je to pseudo-cron závislý na návštěvnosti webu a HTTP loopbacku, se všemi pastmi, které si dokážete představit. Tenhle článek je hloubkový průchod jeho vnitřnostmi: co se reálně děje při spawn_cron(), kde vznikají race conditions, proč selhává a čím ho v produkci nahradit.