Práce s buffery ve Vimu může být pro začátečníka, ba i středně pokročilého uživatele, trochu náročná. Ať už jde o to, jaké buffery jsou vlastně k dispozici, přes otevření toho správného bufferu, až po umístění bufferu ve správném okně na správném místě. Pojďme se na to podívat.
Archiv autora: Vít Kotačka
Vít Kotačka
Poslední roky píšu micro-services v Golangu pro cloudovou infrastrukturu. Předtím jsem (sekvenčně) programoval 2 roky v JavaScriptu, 3 roky v PHP a 12 let v Javě. Paralelně k tomu jsem 8 let fungoval jako Team/Technical Leader. Píšu technologický blog SoftWare Samuraj, kde se věnuji různým aspektům z oblasti SW engineeringu.
Po 3⁄4 roce práce v Golangu jsem se vrátil na chvíli k Javě. Doufám, že jen dočasně. Protože, když člověk na dostatečně dlouhý čas vypadne z prostředí, kde dlouhodobě pobýval, a vrátí se zpět, najednou mu dojde, jak jsou některé věci obskurní. A jak některé věci, které byly vymyšleny s nejlepšími úmysly pomáhat, ve skutečnosti práci zatemňují a ztěžují. Je to, jako když žijete v prasečáku a už si pak neuvědomujete, že prasata smrdí.
Už po několikáté jsem musel vzpomínat, jak správně synchronizovat forknutý repozitář z GitHubu. Znáte to také? Nejspíš ano. Pojďme si postup připomenout společně.
Ukážeme, čím vším musíte projít, pokud chcete přemigrovat váš web z Bloggeru na statické GitLab Pages pomocí Hugo.
Poznámky z londýnské konference o programovacím jazyce Go. Den druhý.
Poznámky z londýnské konference o programovacím jazyce Go. Den prvý.
Tenhle článek jsem chtěl napsat už několik let. Pořád jsem to odkládal s tím, že časem ještě získám víc zkušeností a tak to bude mít větší, komplexnější váhu. Že pořád na to bude jednou dost času. Ale tak to v životě nechodí… jednou přijde čas a uvědomíte si, že věci, která vás kdysi extrémně přitahovaly, vám najednou nic neříkají. A že pokud to neuděláte teď, tak už to neuděláte nikdy.
Co se týká softwarového vývoje, logování je jedna z nejvíce zanedbávaných oblastí. Samozřejmě, pokud nejde o něco naprosto amatérského, tak je logování v každé aplikaci. Stejně tak, aby člověk pohledal vývojáře, který si během programování nevypisuje na konzoli potřebné runtime informace.
Používání vimdiffu jsem se dlouho vyhýbal, ale došlo i na mě. Podělím se s vámi o své zkušenosti.
Říká se tomu one-on-one. V psané podobě můžete narazit na zápis OoO, O-o-O, 1on1 a různé další. Já používám 1:1, ale kreativitě se meze nekladou.