Pro správu změn ve zdrojovém kódu se používají verzovací systémy. V reálné praxi bývá nutné je integrovat s dalšími nástroji pro ostatní části životního cyklu aplikací – nejčastěji se správou požadavků, bugů a úkolů, velmi často s automatickými nástroji pro vytváření buildů, někdy i se správou testovacích případů a testů.